Z obrovsky silného hudebního pokolení, které se během 60. let postupně etablovalo na svébytné scéně označované jako Música popular brasileira neboli MPB, je zpěvák a skladatel Milton Nascimento u nás známý asi hlavně albem Waynea Shortera Native Dancer (1975). Nascimentovi bude v říjnu dvaaosmdesát, a i když se zdálo, že už bude jenom odpočívat, znovu jsou ho plné nejen jazzové magazíny a příslušné webové stránky, neboť v srpnu vyšlo album s víc než o polovinu mladší americkou basistkou (tedy pokud jde o nástroj, hlasově je sopranistka) Esperanzou Spaldingovou, proslavenou pěti Grammy pro album Radio Music Society (2012). První cenu akademiků ale získala už jako Nejlepší nová umělkyně za předcházející Chamber Music Society (2010), kde v songu Apple Blossom hostuje právě Nascimento. A Spaldingová zase intenzivně pracovala se Shorterem v posledním období jeho života, dokonce napsala libreto k jeho opeře Iphigenia (2021), a v prvém provedení zpívala titulní roli. O úžasném Miltonovi spolu museli mnohokrát debatovat.
Takže má opěvovaná dvougenerační deska Milton + esperanza (ona už nějaký čas píše i začáteční písmeno svého příjmení minuskou) hluboké a logické kořeny. Impuls k ní ovšem vyšel od Nascimenta, když se obrátil na Esperanzu se žádostí o produkování alba. Myšleného coby rozlučkové. Ale nakonec vzniklo zcela společné dílko obsahující několik jeho klasických písní (např. Cais nebo Outubro), i novinky Spaldingové. A jelikož příslušníci MPB bezmezně milovali The Beatles, dojde i na zábavně provedenou seržantovskou finálovku A Day In The Life. Průzračně instrumentovaná, v zásadě komorní muzika s dominantními hlasy protagonistů (ona ho má samozřejmě stále andělský, jemu, kdysi vyhlášenému falzetovému vokalistovi, věkem přirozeně přešel do takřka barytonu), se natáčela v Riu, takže hráči jsou především tamní. A plně chápající, že Esperanza pojala Nascimentovu tvorbu po svém a včlenila do ní občas citlivě i elektroniku. Vydání alba doprovází video na stránkách NPR (National Public Radio), v řadě živých vystoupení pod titulem Tiny Desk. Tentokrát ovšem bez publika a z Miltonova domu. Ryzí krása. Byť prchavá, protože jen o něco málo přes dvacetiminutová. A jako na albu je i tady verze, ovšem zpívaná, skladby When You Dream, pocházející ze Shorterova LP Atlantis (1974). Vznášející se Wayneův duch u toho přece nemohl chybět!