Pokud by měla jedna skupina postpunkové historie získat nálepku „zapomenutého klenotu“, pak jedním z favoritů jsou rozhodně Angličané And Also The Trees. Přitom nástup na scénu měli nadějný. Skupinu vedenou bratry Simonem a Justinem Jonesovými, si pod svá křídla vzali samotní The Cure. Robert Smith produkoval jejich druhé demo, bezejmenný debut z roku 1984 pak bubeník/klávesák Lol Tolhurst. Kapelu podpořil vlivný John Peel na BBC Radio 1, skupina vyjela na evropské turné a zde se rozlet skupiny zastavil, ať dělala, co dělala. Zatímco většina kapel by díky této skutečnosti dříve nebo později svou činnost ukončila, And Also The Trees realitu akceptovali a s menšími přestávkami fungují dodnes. Letošní deska Mother-Of-Pearl Moon je už šestnáctá v pořadí! Už koncem osmdesátých let And Also The Trees začali integrovat na gotiku nezvyklé nástroje – nejprve mandolínu, posléze dechové nástroje, nejčastěji klarinet. Navíc svou hudbu začali čím dál víc ztišovat. To je případ jak posledních řadových desek, tak koncertní prezentace kvinteta. Materiál Mother-Of-Pearl Moon bychom mohli zařadit do prostoru mezi soulově/rockové elegány Tindersticks, psychedelické klasiky The Legendary Pink Dots nebo berlínské Autralany Crime And City Solution. And Also The Trees stále nepřestalo bavit vykreslování temných zákoutí britského venkova. Nenápadná, ale podobně uhrančivá, tlumená hudba pětice nabízí vedle klasické rockové instrumentace, mandolíny a klarinetu prostor i pro další dechové nástroje nebo autoharfu. Vzniká tak dostateční prostor pro vemlouvaný vokál Simona Jonese. Hudba skupiny je opakem testátorem poháněného stadiónového rocku. Kapela se nepředvádí v sólech. Když je má potřebu nechat mluvit pouze hudbu, vsadí spíše na zvukově psychedelickou koláž, zde nazvanou No Mountains, No Horizon. Je škoda, že pětici jsme neměli možnost v Česku nikdy vidět naživo. Jsem přesvědčen, že své posluchače by si tato introvertní hudba našla. I díky výbornému novému albu.