Z přehršle kooperačních projektů amerického bubeníka/skladatele Marka Holuba, dlouhá léta žijícího v Londýně a dnes naturalizovaného Vídeňáka, je pravděpodobně nejznámější účinkování v modern-jazzy-rocky kvintetu Led Bib, který založil v roce 2003 během studií na London Middlesex University. Debut Arboretum (2005) vyděsil znalce natolik, že kapelu bez velkých rozmyslů ocenili prestižní Peter Whittingham Jazz Award. Pak už to s Led Bib úspěšně svištělo desku po desce až k výbornému čtvrtému albu Sensible Shoes (2009) s nominací na cenu Mercury Prize. Kapela prý pořád existuje, byť zahybernovaná, jen snad, doufám, po posledním albu It’s Morning (2019) a přesídlení Marka Holuba do Vídně a vytížení, tohle své první velké muzikantské bandové dítě Mark nehodil přes palubu.
Druhozrozenec jeho Anthropods je opravdu z jiného ranku než poněkud, pardon, tzv. novojazzoví Led Bib. Když eponymní debut popsal časopis Jazzwise jako „bohatě eklektický soubor příjemné a nezařaditelné hudby oslavující radost z kolektivní souhry“, tak Abundant Shores přináší totálně nové směry a zkoumá prostor mezi kompozicí a improvizací. Název Anthropods může být analogií bezobratlých členovců, třeba stonožek, jejichž hemolymfa je podobná krvi obratlovců a vzájemně si ji předávají plazmatem otevřené tkáně do segmentovaných částí=těl=členů bandu. Osmidílná suita je až skoro zákeřně vykomponována. Ono „skoro“ je v dávkách prostoru k improvizaci pro kapelní těleso: violoncello Clemes Sainitzer, housle Irene Kepl, basklarinet Susanna Gartmayer, tenorsaxofon Jakob Gnigler. Basklarinet s violoncellem přebírají basové povinnosti a jdou od nejhlubších až po nezvykle vysoké oktávy. Pastorálně nebeské melodie, ohnivě neklidný free jazz, hutné groovy. Flexibilita textur nástrojů tu dosahuje svých zvukových extrémů, jejich barevnost tvoří místy divočišnými impro kousky průvazný tok mezi velejemnými proudy melodiky a hypnorytmy se spádem vřícím v bouřný vír nekonečného vodopádu.