ARCHITRAV: Welk

Nenápadnou postavu elektronika Michaela Belletze poprvé registrujeme na hudební scéně v druhé polovině devadesátých let jako polovinu experimentálně tanečního dua Mnemonic. Po dekádě především studiové práce přidal k dosavadní spolupráci se Sebastianem Schulz ještě čistě sólové snažení zahrnuté pod značku Architrav. Ta byla od začátku koncipována rytmicky umírněnějším, primárně dark ambientním směrem. Po návratové desce Panophobie z roku 2021, která poprvé projekt propojila se stylotvornou značkou Ant-Zen, se Michael letos vrací s pokračováním, které rozvádí industriálně pastorální atmosféru do masivnější a komplexnější podoby. Tématem alba je pomíjivost existence. Autor v jedenácti skladbách, do kterých pouze výjimečně zapojí svůj vokál, sleduje oblouk života od rozvíjejícího se květu k nevyhnutelnému úpadku. Není divu, že Belletz si na vykreslení této introspektivní odysey bere k ruce temné syntezátorové rejstříky, mnohem více ale ve své hudbě využívá různé druhy hluků a samplů všeho druhu. Od rytmických, industriálních skřípotů až po úryvky smíšených pěveckých sborů nebo symfonických těles. Ty pak pohání kupředu mátoživá rytmika, tu sestavená ze samplů, tu čistě syntetická, na několika místech ale odehrána na akustické instrumenty. Křehkost života a paradoxní krásu rozkladu má podobu pomalého fugálního pochodu, dlouhých filmových záběrů krajiny čekající na přicházející dešťovou/větrnou smršť. Na rozdíl od řady kolegů, především bývalé stáje Cold Meat Industry, ale i novějšího pokračovatele Cyclic Law, není Welk funerálně bezútěšnou výpovědí. Pomíjivé stíny a záhadné černé díry se proplétají nejednoznačnou zvukovou kulisou jistého nadechnutí. Všudypřítomný melancholický podtón tu a tam až překvapivě melodické kolekce ale ke konci přeci jen přiznává, že vše, co vznikne, musí jednoho dne podlehnout nevyhnutelnému cyklu zániku.