Nečekané překvapení pro všechny, kdo se ztrácejí v hinduistánských ragách a v experimentální elektronice jakbysmet aneb dotýkání se majestátu hudební blaženosti s předpokladem, že kdo se připojí, uvidí a pocítí zvuk; alespoň tak to tvrdí indicko-americká elektroproducentka a zpěvačka, zprvu si říkající Modular Princess, to protože jejím hlavním nástrojem jsou modulární syntezátory. Nejde u ní o nějakou ambientní new age, protože namísto usínající meditace se celou dobu vrtíte zvědavostí, co to jako má být. Nakonec zjistíte, že vás tahle hodně „divná indická hudba“, volně plynoucí v minimálně rytmickém oparu elektronické mlhoviny a znepokojujících dronů, přivedla do stavu zklidnění, i když jste po něčem takovém vůbec netoužili.
Do osmnácti let se učila klasickou indickou hudbu a žádnou jinou prý neznala. Během amerických studií informatiky ovšem s pocitem, že by jí okolí neporozumělo, zpěvu nechala. Teprve s přestupem do třídy výzkumu elektronické hudby, kde se podílela na programování nástrojových softwarů a objevila modulární syntezátory, se před ní otevřel úplně nový hudební svět, a hlavně našla vhodný hudební jazyk, umožňující komunikovat jak s indickou hudbou, tak s hypnotickou elektronikou, a nakonec i s hlasem. „Prosím, neříkejte mi indická klasická zpěvačka,“ žádala ovšem každého.
Zatímco se na debutu Under The Lilac Sky (2021) zabývala časem, prostorem a stavem mysli při východu slunce, novinka Delight je hodně autobiografická. Vycházela prý z karnatických rág bageshri, vztahujících se nádhernými melodiemi k milostným tématům, a zaměřila se na osobní filozofii všudypřítomné rozkoše, kterou lze údajně nalézt všude, kde ji člověk správně hledá. Do syntezátorových ploch také poprvé přidala smyčce, saxofon, flétnu nebo marimbu a hlas zdeformovala reverbem. Rozdíl mezi akustickým a elektrickým zvukem nevnímáte, jen se necháváte víc a víc stahovat do nadčasové hudební esence a přitom se modlíte, aby ji po vás nechtěl nikdo popsat.