Izraelský label Auris Media vedený Victorem Levinem začínal v roce 1999 jako promotér koncertů a vydavatelskou činnost zahájil o čtyři roky později CD s všeříkajícím titulem The Craft of Primitive Klezmer kapely KRUZENSHTERN I PAROHOD, která do Prahy zavítala již podruhé v rámci festivalu Alternativa 2011 (viz profil v UNI 11/2011) a přivezla s sebou kolekci nahrávek této nevšední marky.
Album Noize 2005 zachycuje podobu Kruzenshtern i Parohod ve formě tria, kde protagonistovi, baskytaristovi a zpěvákovi Igorovi Krutogolovi sekundují bubeník Guy Shechter a klarinetista Ruslan Gross (na obalu je však uveden i akordeonista Boris Martzinovky, který působí v současné sestavě). Je to vlastně studiový živák, který byl natočen během dvou a půl hodiny na osm mikrofonů v malé zkušebně. To sice umožnilo zachytit bezprostřední atmosféru jejich koncertů, ale kapela nebyla spokojena s výsledným zvukem a rozhodla se tehdy nahrávku nevydat.
V roce 2011 se ovšem ujal záznamu zvukový inženýr Meir „Big M“ Amar a podařilo se mu vše patřičně „doladit“. Výsledek má tudíž patřičnou syrovost a zároveň vycizelovanost. Klezmer punk, jak má být. Opět se tu projevuje inspirace Johnem Zornem, což dokazuje i fakt, že KiP zařadili na závěr jeho skladbičku Meholalot. Nechybí tu ani správně poťouchlý smysl pro humor, cirkusové hrátky i cit pro pořádný nářez. Esencí všech těchto elementů je například skladba Shmock On The Water. V roce 2006 pozval Levin poprvé do Izraele japonského multiinstrumentalistu Tatsuyu Yoshidu, druhdy mimo jiné člena kultovních Ruins. První koncert v klubu Head měl dvě části – sólový recitál Yoshidy pod názvem Ruins Alone a improvizovaný set, kde protagonistovi sekundovali klavírista Slava Ganělin a saxofonista Albert Beger. Díky obrovskému zájmu se Levin rozhodl zorganizovat ještě jedno vystoupení, ale v poněkud jiné podobě. Oslovil tedy Krutogolova a saxofonistu Assifa Tsahara a vyslal je na pódium, aniž by měli možnost se předem oťukat. Výsledek byl fenomenální a naštěstí z něj byl pořízen záznam, který vyšel o dva roky později pod lakonickým názvem Live In The Head. Je sice znát, že se hudebníci zpočátku navzájem hledají, ale nakonec dojde k dokonalému souznění a skutečnou pochoutkou jsou pasáže, kde si Tatsuya a Igor notují ve vokálních partech. Druhou část CD tvoří Yoshidova sólová exhibice, v níž dominuje jeho neoprogrocková tvář v japonském stylu. Simultánně tu hraje na bicí, klávesy, kytaru, sampler i zpívá. Melodičnost se tu snoubí s hlukovými gejzíry a je to studnice nápadů par excellence.
Igor Krutogolov od té doby čas od času vystupuje s oběma hráči z alba Live In The Head v různých konstelacích. S Tsaharem povětšinou za doprovodu bubeníka Hagaie Fershtmana. Jejich společné improvizace dokumentuje CD Hot Exhaust nahrané v roce 2009 v telavivském klubu Leontin 7. Jejich koncerty prý nikdy netrvají déle než čtyřicet minut, což je dáno nesmírnou spalující energií. Víc by toho hráči ani posluchači asi nevydrželi. Není to ovšem prvoplánová smršť, ale sofistikovaná koncentrovanost plná nečekaných zvratů i tajemné zadumanosti. Tsahar tu uplatňuje své zkušenosti z newyorské improvizační scény, zejména z tria Digital Primitives. Na Hot Exhaust kromě svého základního nástroje navíc exceluje i na marimbu. Fershtman zase přináší nezvyklý rockový drive, kterým se jindy prezentuje ve své domovské izraelské úderce Monotonix, i filigránskou zvukomalebnost. Všechny tyto polohy pochopitelně sedí i Krutogolovi, jehož hudební spektrum nemá žádné hranice a dokáže být jemný i brutální. Tento opus by rozhodně vyhovoval například příznivcům souborů typu Last Exit.
Velkým mystériem je album Love for Three Cockroaches s hudbou bájného skladatele Zeliga Rabitchnyaka z let 1905 a 1913. Pod aranžemi jsou zde podepsáni opět Igor Krutogolov a duo Mitch + Mitch. Je to směs protoplazmatického klezmeru a strhujícího bigbítového řádění a vůbec všeho možného i nemožného. Igor tentokrát kromě role vedoucího vokalisty hraje na tklivou hudební pilu a hostují tu i jeho spoluhráči z KiP a řada záhadných osobností jako je například kytarista a banjista Mr. Bitch, chopianista Half-Mitch Half-Ape či perkusista Rev. James Boned Mitch. Prostě průtok horizontálními i vertikálními světy a časoprostory non plus ultra. Za vše hovoří názvy skladeb jako je Epitaf pro jednonohého bastarda či Atrofie civilizace.
Poznámka: Ukázky ze zmiňovaných alb si můžete poslechnout v rámci pořadu Svět jiné hudby na stanici Vltava 4. února 2012 ve 23:15.