Programy letních festivalů se rodí díky stovkám emailů i osobních koncertních zážitků. Jednou z akcí, kam festivaloví programátoři jezdí vybírat účinkující, byl hudební veletrh Babel Med v Marseilli, po třináct let štědře podporovaný z regionálních zdrojů. Naposled se konal roku 2017, kontinuitu přerušila změna priorit po místních volbách. Po pětileté pauze se organizátorům podařilo akci obnovit pod názvem Babel Music XP. Podobně jako v minulosti, program nabízel především hudbu ze Středomoří i Afriky, a samozřejmě lokální kapely z Jižní Francie. Letošní ročník navíc potvrdil sílící vliv Itálie, odkud pocházely 3 z celkem třicet showcasů.
Maria Mazzotta, obdařená jedním z nejexpresivnějších hlasů jižní Evropy, se po sérii akustických projektů představila v Marseilli s elektrickou kytarou. Hrál na ni Ernesto Nobili, jeden z průkopníků, který před dvaceti lety začínal se skupinou Spaccanapoli. Koncert potvrdil, že se nejedná o producentský trik přilákat mainstreamové publikum, ale o organické propojení výrazného hlasu se stejně intenzivním doprovodem. Davide Ambrogio z Kalabrie nabídl detailně koncipovanou one-man show propojující elektroniku s tradicí. Kombinoval dudy, samply s albánskou polyfonií i kytaru použitou jako perkusi, na místo kalabrijské liry ale použil zdokonalený model z Kréty, vybavený rezonančními strunami. Třetím italským hostem byl Rhabdomantic Orchestra, lehce ovlivněný nigerijským afrobeatem a díky kolumbijské zpěvačce silně inspirovaný Latinskou Amerikou, nikoli jen v hudební rovině. Myšlenkově se kapela hlásí k magickému realismu, kapelník Manuel Volpe vysvětluje: „Jako skladatele mě fascinuje dílo Gabriela Garcii Marqueze i Luise Buñela, mým cílem je posluchače dovést do stavu zbystřené fantazie, kdy se zastaví čas.“ Výsledek se úspěšně vyhnul stereotypům, které world music v posledních letech silně degradují. Příkladem tohoto trendu byl Al-Qasar s hudebníky z Maroka, Egypta a Alžírska, přinášející mainstreamovou fúzi bez špetky originality, podobně jako „kněžka voodoo“ Moonlight Benjamin z Haiti, jejíž show nepřesahovala rockovou rutinu.
Překvapením byla naopak zpěvačka a violoncellistka Ana Carla Maza, která mix spřízněných kultur reprezentuje nejen hudbou, ale i životem. Její otec je z Chile, matka z Kuby, její hudba stojí na individualitě a šíři inspirací, nikoli kopírování chytlavých trendů. V marseillských docích, kde se koncerty odehrávaly, ji sledovala celkem šestičlenná česká delegace, uprostřed léta vystoupí Ana Carla Maza na Folkových prázdninách v Náměšti.
V porotě vybírající showcasy figuroval mimochodem Manu Theron, zakladatel sboru Lo Cor de la Plana, pojmenovaného podle marseillské čtvrti na náhorní planině nad starým přístavem. V kuloárech Theron vysvětloval, že s Lo Cor skončil neb svůj historický úkol splnil, což není domýšlivá nadsázka, ale holý fakt. Lo Cor jihofrancouzskou scénu skutečně infikoval Theronovou vizí polyfonie zpívané v okcitánštině, tedy původním jazyku jižní Francie. Ta na první poslech zní jako pokračování tradičních stylů, ve skutečnosti je hudebním novotvarem, podobně jako „mysteriozní bulharské hlasy“, které o půl století před Theronem vynalezl sbormistr Filip Kutev. Na Theronův recept úspěšně navázaly skupiny San Salvador či Cocanha. Na Babel Music se představila další spřízněná sestava, Barrut z města Montpellier, 160 km západně od Marseille, která kombinovala celkem sedm mužských i ženských hlasů s velkými tamburinami z jihu Itálie.
Vedle Therona je veteránskou postavou marseillské scény zpěvák Sam Karpienia. Jeho nový projekt, De La Crau, spojuje okcitánský zpěv s rockovou rytmikou a sólovou mandolou. Nasazením i energií připomněl Karpienia zlatou éru The Clash, z jejichž odkazu mimochodem ve Francii těžil i Rachid Taha.
K dalším pozitivům programu patřilo vkusně koncipované řecké retro Deli Teli, An’pagay s elektrickou verzí „reunionského blues“ maloya i vynalézavá dánská sestava AySay s kurdskou zpěvačkou. O vrcholný zážitek se zasloužila Meral Polat, shodou okolností rovněž kurdského původu. Narodila se v Amsterdamu, její neokázale emotivní zpěv je nabitý dramatickými zvraty, mikrotonálními posuny i melodickým ozdobami. Doprovod tvoří neméně unikátní hráči. Chris Doyle, absolvent Berklee i člen newyorské afrobeatové kapely Antibalas nominované na Grammy hraje na klávesy a kytaru, bubeník Frank Rosaly pochází z Portorika. V polovině června trio vystoupí v Praze na festivalu Respekt.