Jak to bylo? V srpnu 1969 se do líbezné, poklidné krajiny v okolí Woodstocku, stát New York, nahrnuly statisíce hippies. Už předtím sem proudily ve velkých hejnech a hledali přesné místo útočiště osmadvacetiletého Boba Dylana, který se tu snažil nabrat dech po duševním i fyzickém karambolu, symbolizovaném jeho pádem z motocyklu Triumph Tiger 100 koncem července 1966. Víme, že ta nehoda nebyla fatální, odstartovala však více než tříletý proces sebeuzdravení. „Sundej ze mě to břímě,“ zpívali Dylanovi někdejší spoluhráči z kanadsko-americké skupiny The Hawks, nyní The Band. Lepší refrén pro své zmrtvýchvstání v podobě zarostlého farmáře si bývalá rock star nemohla přát.
Jenže hipíci a takzvaná oslava lásky, hudby a míru Dylanovy plány na pomalé navracení do života rozbili. Z uzavřené umělecké komunity Arts And Crafts se stal jarmark. Dům v Bearsvillu, jenž písničkáři zprvu poskytoval k užívání jeho manažer Albert Grossman, i Dylanovo jedenáctipokojové venkovské sídlo Hi Lo Ha na Camelot Road v jeden a půl kilometru vzdáleném Byrdcliffu, kde se Bob usadil s manželkou Sarou (o kultovní haluzně Big Pink, v níž natáčel své „sklepní“ pásky, nemluvě) – to vše náhle ztrácelo kouzlo. Nepomohlo ani přestěhování do dvanáctipokojového sídla vysoko v kopcích u Ohayo Mountain Road. Zapřisáhlý individualista to vyřešil po svém: legendu jménem Woodstock vyměnil za konkurenční festival na britském ostrově Wight a příjemné lesní cesty obětoval na oltář rušného New York City. Na podzim Dylan zakoupil řadový dům v Greenwich Village na adrese MacDougal Street 94, kterou si dobře pamatoval ze svých folkařských začátků. 9. prosince 1969 Sara v New Yorku poradila syna Jakoba. Tím se rodina rozrostla na sedm členů. Mohla to být docela fajn kapitola, kdyby…
…kdyby mu fanatičtí fandové ve Village den co den neprobírali popelnice. A kdyby mu manažer (kterému Dylan de facto frnkl ze zlaté klece) neházel pod nohy všechny klacky světa. Tím, že Bob zmizel z Woodstocku, začalo dlouhé a bolestné martyrium, během nějž se mladý milionář snažil vykličkovat z nevýhodné smlouvy o řízení vydavatelské společnosti Dwarf Music. V šestašedesátém roce se s Albertem Grossmanem dohodl, že firmu spravující Dylanovy písně povedou společně. Teď, když s ním byl na nože, mu vadilo, že by měl Grossman dál pobírat 50 centů z každého dolaru, který Bob vydělá.
