První koncert deváté části po půlroce obnoveného Rough And Rowdy Ways Tour, který připadl na Prahu, potvrdil nejpravděpodobnější teorie, co asi bude Dylan hrát. Po „psanecké mezihře“ Outlaw Tour se vrátil ke koncepci dát k dobru téměř všechny písně z posledního řadového alba (vynechal opět pouze nejdelší lament Murder Most Foul) a doplnit je stále zelenými, ale přeci jen trochu méně známými a typicky všelijak překopanými položkami svého katalogu. Například na tomto turné oblíbenou písní To Be Alone With You z „nashvillského“ country období. Zařadil ale i několik let živě neslyšené kousky It’s All Over Now, Baby Blue a Dignity. Tentokrát ovšem nedošlo na žádnou překvapivou coververzi Leonarda Cohena, bluesových standardů nebo pamětihodností z dřevních dob rock’n’rollu, jakými se Dylan občas bavil během předchozích částí turné. Neva, i tak šlo o bohatou nadílku.
Na úvod jeden velký klad. I totálně přearanžované, harmonicky pozměněné, rytmicky odlišně pojaté, v jiných tempech provedené a zcela přefrázované starší skladby šly tentokrát dobře poznat díky textům, protože písničkáři bylo příkladně rozumět. Jak zásluhou jeho samotného, na svoje poměry pečlivě vyslovujícího hlasem hluboko posazené brusky, tak zvuku v sále. Ve When I Paint My Masterpiece dokonce deklamoval Dylan verše tak pregnantně, že publikum propuklo v jásot během pozměněného (improvizovaného?) kusu textu. O tom, jak musí autor spěchat na svůj hotelový pokoj, ale nikoliv proto, aby si tam dal rande „s tou maličkou kráskou z Řecka“, potažmo „s neteří Botticelliho“, jak zpívával dříve, ale aby provedl totální očistu svého umolousaného zevnějšku a poté namaloval svůj mistrovský kus. Mimochodem z When I Paint My Masterpeace se tentokrát stala rozverná latina.
Netřeba připomínat,
