Charles Lloyd: The Sky Will Still Be There Tomorrow

Věkem nezlomný muzikant Charles Lloyd (86 let) nás dokáže překvapovat nejrůznějšími sestavami spoluhráčů, často s kytarami (loni na festivalu Jazzpad ve Wroclawi vedle Marvina Sewela s Ocean Trio II hrál ještě Jakob Bro), přesto nejhlubší ponor do Lloydovy duše poskytují jeho kvarteta s klasickou rytmikou p+cb+ds. Proto letošní novinka září jako další skvost jeho diskografie; vedle mnohaletého spoluhráče na klavír Jasona Morana se ale inovačně objevila spolehlivá a sehraná dvojice kontrabasisty Larryho Grenadiera a bubeníka Briana Bladea. Z 15 titulů mimo jednoho tradicionálu a Lift Every Voice and Sing, černošské to hymny bratrů Johnsonových, je hudba především Lloydovým autorstvím. Rodák z Memphisu Lloyd se považuje za dítě jihu, proto jeho muzikantství obsahuje široké spektrum hudby: prehistorii jazzu, zemité blues, spirituály a gospely, vše přetavované do nadčasového znění moderního jazzu, na odkaz hard bopu, dokořeněné dle potřeby ozvuky dálných hudebních kultur, také modernisty artificiální hudby. Blade vnáší do rytmu písní stylizaci africké etnické rituálnosti a Grenadier jej basovými tóny podporuje. Za pozornost stojí i přiznání se k odkazu stylu Theloniouse Monka, nejen Moranem, ale i samotným Lloydem, jak to činí ve velmi zdařilém Monk’s Dance. Nádherně basa předzpívá The Goast of Lady Day – hold Billie Holidayové. V nádherném tématu The Water Is Rising se sejdeme s náladou Pralesních květů Lloydových šedesátých let. Neobvyklostí je minutové Lloydovo dueto pro altovou a basovou flétnu Late Bloom, uvádějící následný spirituál Balm In Giled. Sám Charles Lloyd v nezvykle dlouhém vlastním textu v bookletu spokojeně na závěr konstatuje „…a tak, všichni moji blízcí, můj sklon odložit saxofon a vrátit se do lesa, byl na další sezónu zažehnán.“ Lloydova hudba patří k nejniternějším a nejduchovnějším projevům moderního jazzu, hudby bez zbytečných efektů a muzikantských exhibicí.