Chorobopop mají živnou půdu v rožnovské scéně 90. let, trio tvoří mj. bývalí členové v rámci HC/punkové komunity věhlasné kapely Telefon. Ale „na žánry“ si nehrají. Oni si hrají „se žánry“. Třetím albem totiž trio, koketující také s ironií nové vlny a zarputilostí HC undergroundu, docela překvapilo. Rozdělilo ho na dvě strany, a protože kromě CD a downloadu vychází i na LP a MC, tak i doslova. Na jednu část dejme tomu post-punkovou, a druhou synthpopovou. Pochopitelně jde o synth pop hodně „undergroundový“ a nervní. A vůbec to nepůsobí křečovitě. Kapela sdílí názor, že není důležitý styl, ale píseň. Sdělení, atmosféra, přesvědčivost. V tom se hlučně kytarová a synth strana neliší. Vyjadřují hněvivou tíseň ze světa, cituji: „na úsvitu vzrůstu omezování svobod, vzniku nových válečných konfliktů, dezinformací, umělé inteligence a dalších nejistot“.
Kytarová strana zběsilostí a stručnými stopážemi písní potěší ctitele HC estetiky. Ovšem od „čistého“ HC ji odlišuje třeba to, jak Chorobopop vyřešili nespolehlivost bubeníků. Automatem, což dodává písním strojovou údernost. I když se trio jinak sympaticky vyhýbá vulgarismům (k syrovému vyjádření nejsou třeba), začíná deska štěpným kusem Reprezentant ko*otů. Není třeba dlouho přemýšlet, koho, kdo „uspěl s byznysem“ a „strach má jako plán“, oním reprezentantem myslí. Jistě by řídil stát jako firmu. Někdy je myšlenka vyjádřena poetickým opisem („informační kalba/trollí identita/varianty verzí/monitorům svítá“, Blabla), jindy velmi konkrétně („Hitler svýho Stalina/Rusko svýho Putina… svět co má řád/svět co je na dvě půlky/svět plný stád/stád lidí ze škatulky,“ Zeptám se).
Písně ze „syntetické“ strany se liší soundem a tím, že zpěv není tak „křičený“. Ale poselství zůstává totožné: „Svět seskládaný ze sekvencí/úsměv a úspěchy na poli trollů/nahoru někdy že znamená dolů“ (Úsměv a umělá inteligence). Dvě strany mince. Z frustrace pomáhá vyřvat se i vyzpívat.