Vizuální umělkyně, experimentální filmařka a ambientní skladatelka Christina Vantzou je na roztrhání. Po vydání čtvrtého dílu své číslované sólové série v roce 2018 přišla s remixovým pokračováním, dvěma kooperacemi s Johnem Also Bennettem, stejným počtem „skupinových“ kolaborací, dvěma dlouhohrajícími experimenty nazvanými Releasing Spores a Multi Natural a několika releasy kratší stopáže. Po pěti letech konečně přišel čas na další korálek základní řady. Příprava na nahrávání desky byla tradiční – výlety do přírody, často s nastraženým nahrávacím zařízením, experimenty v bruselském studiu i kooperace s dlouhou řádkou muzikantů. Hromadu hudby bylo následně potřeba pečlivě přetřídit. Pro tuto příležitost se Christina uchýlila na malý řecký ostrůvek Ano Koufonisi v Egejském moři, který svým klidem nejen umožnil autorce vítaný klid a potřebné soustředění, ale ve výsledku se atmosférou místa propsal do výsledné podoby desky. Jak? Svým zvukovým minimalismem, který jen tu a tam připomene takřka symfonické momenty předchozích dvou číslovaných desek. Naopak na mnoha místech připomene už jmenované „vedlejší“ desky. Ať už výrazným využitím nalapaných polních nahrávek anebo výrazným využitím jednoho akustického nástroje. Ukázkou prolnutí s bočními deskami je hned otvírák nazvaný Enter, kterým žblunká pomalu kapající voda jeskyně Wookey Hole v anglickém Sumersetu nebo track Red Eel Dream dýchající klidem řeckého azylu. Skladbu Tongue Shaped Rock si naopak podmaní basklarinet hostujícího Bena Bertranda, následující Memory of Future Melody je trochu halucinogenním dialogem violoncella Vincenta Werbroucka s modulárním syntezátorem Johna Also Bennetta. Také ve dvojici skladeb Kimona se autorka upozaďuje ve prospěch klavírního snění Margaret Hermant a bezeslovného vokálu známé belgické sopranistky Lieselot de Wilde. Páté albové pokračování je tichá přehlídka rozličných nálad, ve kterých Christina Vantzou má největší radost z výkonů svých spolupracovníků. A my s ní.