CHROMESTHESIA: The Colour of Sound vol. 1

Starším může konstatování britsko-egyptské historičky Hannah Elsisi o africkém původu moderních elektro tanečních beatů a rytmických stylů přijít jako dobře známá a opakovaná pravda, jenomže na ně ona nemíří, projekt je určený mladým generacím, to snad aby si nemyslely, že dancehall, baile funk, reggaeton, electro-shaabi nebo jiné globální styly spadly z nebe a nejsou zatíženy otrokářstvím, nucenou emigrací, válkami, kolonizací a klimatickými změnami. Chromestezii, tedy vnímání hudby skrze barvy, usadila do historie africké diaspory a připomíná kulturní ping pong, který mezi sebou po staletí hrála Afrika, obě Ameriky a Karibik. Zatímco v minulosti trvalo hudbě roky, než s kupci, armádami a námořníky doputovala na druhý konec světa, v éře internetu jde v podstatě o mžik. Princip zůstává stejný: tam, kam je přivezena, se nasytí místními tradicemi a po návratu jimi ovlivní ty domácí, aby se zanedlouho vydala nazpět a došlo k tomu samému. A přestože cesta lokálních stylů do globální popkulturní nabídky je daleko snadnější, Elsisi trvá na důležitosti zdůraznění, jak potřebné je dosud nezapsané dějiny často nucené hudební migrace zmapovat a uvést do kontextu. „Chci, aby lidé přemýšleli o tom, odkud hudba, která s nimi hýbe v tanečních klubech, pochází, ale také o tom, že ji ovlivnila koloniální historie,“ uvedla Elsisi předtím, než na interaktivní rezidenční pobyt v Egyptě pozvala na dvě desítky elektroproducentů, raperů, zpěváků a hudebníků z dvaceti lokalit afro-latino-karibsko-arabské diaspory, aby sdíleli své příběhy a zkušenosti a vložili je do společných skladeb. Julmud, Deena Abdelwahed, DJ Babatr, Maurice Louca, Lord Tusk nebo 3Phaz jsou pak dostatečně atraktivní umělecká jména, aby k projektu přilákala pozornost. Veřejně byl prezentován během třináctihodinového koncertu na festivalu Le Guess Who? a byl uveden prvním albem, které byste rozhodně neměli minout, byť vám třeba taneční a experimentální elektronika nic neříká. Pouze o ni totiž nejde, to je snad jasné.