Pořád něco, naštěstí. Konečně se dotáčí životopisný film A Complete Unknown. Chystá další rozmáchlý box-set archivních záznamů, tentokrát z legendárního turné s The Bandem z roku 1974. Podezřelý chlápek zvaný Alias pronesl motto „psanci všech pustin, spojte se“ a vyrazil s partou sesperátů na Outlaw Tour. To tak kdyby dorazilo k nám, na „Divoký východ“… Ale nevadí. Pro našince je důležité, že maestro hodlá na podzim pokračovat i ve svém Rough And Rowdy Ways World Wide Tour 2021─2024, kterému bychom mohli klidně říkat, nebýt čínského moru, třeba Never Ending Tour. Byť by se pan Zimmerman štětil, že nic takového neexistuje, a šňůra ne nadarmo nese podtitul Things Aren’t What They Were, Nic není jako dřív. Bob Dylan se vrátí s „drsnými a hlučnými způsoby“ konečně i do Prahy. Po tři večery, 4., 5. a 6. října 2024, zahraje v sále O2 Universum, a otevře tím evropskou 9. část turné. Ovšem chytrofón nechejte raději doma.
Důležité upozornění. Tento článek není určen pro kované dylanology, ti už samozřejmě všechno dávno vědí a jistě líp… míněno bez ironie. Nebo jen s malou špetkou. Pro nás ostatní, co žel nemáme kapacitu sledovat každodenně hbité pohyby křepkého třiaosmdesátníka kulturním světem, leč zajímají nás, s chutí shrneme zprávy z Dylano-landu za posledních pár měsíců.
Psanci na šňůře
Dylan zase jednou zrealizoval svoji představu o hordě umělců na společném turné. Prý to byl právě on, kdo se nechal inspirovat putovními festivaly, svým způsobem navázal i na vlastní Rolling Thunder Revue nebo spíš společné cesty rock’n’rollových a countryových průkopníků ve stylu The 1957 Biggest Show Of Stars nebo Caravan Of Stars a inicioval uspořádání Outlaw Music Festival Tour. Byť roli headlinera celé akce s úctou přepustil legendě psanecké country Williemu Nelsonovi. Zpočátku sice senior Willie ze zdravotních důvodů absentoval, a tím hlavním byl zase Dylan, nicméně čest Nelson & Family obhájil junior Lukas.
Psanci vyrazili na cestu 21. června z Alpharetty v Georgii. A do party vzali (vedle předskakující písničkářky Celisse) na tuhle fušku další legendu, původně ovšem z úplně jiného kraje. Roberta Planta. Ten ovšem před pár lety obnovil spolupráci s Alison Krauss a westernovým světům se přirozeně přiblížil. I když ani svoji starou partu nezapřel, ostatně zcountryovaná verze Rock And Roll od Led Zeppelin je se skřipkami a jako duet boží.
Dost ale o Bobovi Plantovi, na pořadu dne je Bob D. Tolik Andy Greene, recenzent Rolling Stone, o úvodním show Outlaw Tour: „Nikdo nemohl být připraven na pozoruhodnou show, na nejvíc surreálnou a nepředvídatelnou noc za celou 36letou historii Never Ending Tour. Po třech letech, kdy hrál celkem neměnný set vystavěný na písních z alba Rough And Rowdy Ways a vykopávkách z minulosti, představil Dylan kompletně nový program s pořádnou dávkou coververzí písní z 50. let a k tomu vlastních originálů z posledních dvou dekád. Jediné uvedené písně z těch, které nahrál v minulém století, byly Under Red Sky (1990) a A Simple Twist Of Fate (1975). Nezahrál jediný kus z Rough And Rowdy Ways, zato dal rovnou čtyři songy (Early Roman Kings, Long And Wasted Years, Pay In Blood a Scarlet Town) z desky Tempest.“ Co ony předělávky? My Babe od Willieho Dixona, Little Queenie Chucka Berryho, Cold, Cold Heart Hanka Williamse nebo dávné rockabilly The Fool z repertoáru Sanforda Clarka. Právě volba coververzí pak potvrzuje inspiraci těmi dávnými společnými šňůrami legend z 50. let.
A člověka tak nějak napadá, zda nemá Dylan za lubem další desku převzatin. Tentokrát nikoliv sinatrovských, ale třeba rock’n’rollových. Ostatně jako teenager s rock’n’rollem začínal a všichni se prý s věkem vracíme do dětství… Ale nespekulujme.
Překvapení se konala i v Dylanově kapele. Za bicími byl rozpoznán ikonický navrátilec do sestav nekonečného turné, samotný Jim Keltner. Naopak po 19 letech věrných služeb zmizel hráč na všechno možné, strunné i nestrunné, akordeonista, houslista, mandolinista či „lap-steelista“ Donnie Herron.
Jak to Dylanovi a spol. hrálo 31. července v Hollywood Bowl (to už s hlavními desperáty nejeli Plant & Krauss ani Celisse, zato bandu doplnili John Mellencamp a Brittney Spencer, nešlo přitom o poslední šarádu v line-upu), referuje časopis Variety: „Zatímco běžné návštěvníky zanechal Dylan středně potěšené, dylanologové v davu byli naprosto vzrušeni. Pokud patříte do tohoto tábora, asi odhadnete, jaká je rozkoš, když mistr totálně překope setlist.“ Dodejme, že program už byl v L.A. zase trochu jiný, byť v podobném duchu. S pokračující šňůrou došlo i na Highway 61 Revisited nebo Ballad Of A Thin Man. Později přibyly i další „klasiky“. Ostatně koho to zajímá, programy koncertů jsou na Dylanově webu pečlivě zavěšeny. Na každý pád škoda, že tahle Dyllanpalooza či reminiscence spanilých jízd 50. let do Evropy nedorazí. Pojízdný festival psanců končí 20. září v Gilfordu v New Hampshiru.
Bob hraje, nepózuje
Jak bude vypadat setlist koncertů, až se Dylan navrátí k Rough And Rowdy Ways World Wide Tour, zda třeba obnoví původní dramaturgii, zatím asi nelze tušit. V Praze půjde o první koncerty obnoveného turné po americké psanecké mezihře. Byť pravděpodobně opět dojde na písně z posledního alba, jinak by nemělo smysl držet název šňůry. Během předchozích částí turné vždy hrál Dylan většinu desky Rough And Rowdy Ways, s výjimkou dlouhatánské Murder Most Foul. Vedle pravidelně uváděných trvalek Gotta Serve Somebody, Every Grain Of Sand, Most Likely You Go Your Own Way And I’ll Go Mine nebo I’ll Be Your Baby Tonight ovšem i tehdy došlo na řadu anomálií. Několikrát si Dylan střihl třeba Big River od Johnnyho Cashe. A ojediněle pak kousky od Chucka Berryho jako Nadine, Johnny B. Goode nebo Roll Over Beethoven. Že by další předzvěst? A jednou, 7. října 2023, stylově v Chicagu, dokonce bluesový standard Killing Floor od Howlin’ Wolfa… Spolu s Born In Chicago od Nicka „The Greek“ Gravenitese, tenhle kousek si ale dal na stejném místě i o den dříve. Ale už ne o den později, byť šlo o třetí koncert v Chicagu v řadě. Přece nebude tak předvídatelný, že. Zkrátka, čekejme opět nečekané.
Také přesná sestava kapely jistě zůstane do poslední chvíle neznámou, vystřídání Jerryho Pentecosta u bicích Jimem Keltnerem také proběhlo nečekaně. Stejně jako zmizení páně Herronovo. V obsazení zatím figurovali z Dylanova světa dobře známý nashvillský nájemný kytarový profík Bob Britt, další kytarista Doug Lancio (též John Hiatt, Nanci Griffith, Patty Griffin, Steve Earle) a u Dylana velmi zasloužilý basista Tony Garnier (Tom Waits, Paul Simon či Marc Ribot).
Na jednu věc ovšem dojde s jistotou. Půjde o koncert bez moudrých i nemoudrých telefonů. Nejen kvůli mistrově averzi k bootlegům všeliké kvality i nekvality, včetně štěků hozených na sítě. I profesionální koncertní fotografové už se museli s větším či menším skřípáním zubů smířit s faktem, že pan Bob se prostě v posledních dekádách nerad fotí. Tedy pokud nemá focení plně pod kontrolou. Že by snímek mohl být autentickou výpovědí o daném okamžiku, sice jistě nepopírá, ale jen v případě, že objektem není on sám. Divák v davu pod pódiem si přitom snímek, video, nebo dokonce selfíčko s umělcem v klidu pořídil na víceúčelové zařízení, pořád ještě zvané telefon. I tomu však Dylan učinil přítrž, když se před časem obořil na publikum, že „buď může hrát, nebo pózovat“. A mobily všeho druhu na svých koncertech zatrhl plošně. Což je vlastně fajn, snažit se vnímat vystoupení a zírat přitom na plejádu displejů je přece otrava i pro posluchače. Navíc i divák posedlý zaznamenáváním zážitků možná najednou zjistí, že bez soustředění na ostrý obraz a dobrý zvuk si písničku prožije tak nějak víc.
Ne, že by byly chytrofóny návštěvníkům koncertu zabaveny. V dobách, kdy mohou sloužit coby platební karta i doklad totožnosti, ani nejde vynutit jejich ponechání doma. Pracovníci specializované firmy ovšem zaklapnou divákům přístroj do zapůjčené speciální krabičky, ze které nepůjde v koncertním sále vyndat. Závisláci, kteří budou během koncertu nutně potřebovat do chytrofónu nahlédnout, sdělit vzdáleným blízkým dojmy nebo projet sociální sítě, nebo pokud někdo musí cos řešit z opravdu závažných důvodů, mohou kdykoliv požádat o vyjmutí chytrofónu „v místech k tomu určených“. Tedy pochopitelně v místech mimo Bobův dohled – a také bez výhledu na Boba.
Kompletně neznámý
