Jde o jednoho z nejambicióznějších a nejnadanějších kytaristů současnosti. Otrkával se v První lize, Marlene, vtiskl nezaměnitelnou tvář naší zřejmě nejlepší novovlnné skupině přelomu osmdesátých let – Dr. Maxovi – a nyní již pár let táhne káru jménem Tichá dohoda. Je zde manažerem, aranžérem a především tvůrcem příjemných a rozmanitých, mnohdy i hitově chytlavých písniček, jako je třeba Cizí pohled (,á já já ó, á já já ó, já nechci stejná býtʻ). Osobně považuji CD Tiché dohody Chci přežít za muzikantsky nejživější a nejnápaditější popovou desku loňského roku. Ostatně, přesvědčte se sami. Tímto malým rozhovorem navazuji na povídání s Blankou Šrůmovou, Danovou partnerkou nejen v kapele, ale i v životě, uveřejněném v loňském UNI č. 2.
Toto číslo UNI je takové rekapitulační, anketní…, a proto se tě ptám: Jaké koncerty a desky tě loni nejvíce vzaly?
Dost mě překvapili Pet Shop Boys v Praze, a desky?… asi jako každého Nirvana – Nevermind, to je opravdu něco nového v harmonii. Též jsem si oblíbil kapelu Northside. Je to poslouchatelný, mají výborné nápady a myslím, že by to mohli dotáhnout daleko.
A co říkáš na současnou nezávislou scénu?
To, co říkám pořád. Výborné je poslouchat takové ty výběry ,Indie Topʻ, kde každá ta kapela má jednu písničku, zpravidla svoji nejlepší pecku. Poslouchat jejich jednotlivé desky, to mě mnohdy dost unavuje. Jsou totiž obvykle příliš monotónní. Mám pocit, že v současné době ta nezávislá scéna vytvořila styl. Životní styl, který je charakteristický tou mnohostí skupin, z nichž žádná výrazně nepřečnívá. Je to prostě vlna.
Zeptal jsem se na to záměrně, poněvadž z CD Chci přežít je pro změnu cítit vliv kapel, s nimiž jsme oba vyrůstali v prvé polovině osmdesátých let. Cítím z tvých nahrávek Pretenders, U2, ale hlavně Big Country. A nepopírej, že tam ti posledně jmenovaní nejsou, např. kytarový závěr písně Milión tajemství jsou Big Country tělem i duší.
(Smích) No jasně. Vždycky jsem byl spíš Big Country než U2 (já též, pozn. red.). To vzniklo už v Maxovi. S Jankem Jarošem jsme je měli rádi a je to znát i z desky Vaše tělo…uletělo. Přišel jsem na ten zvuk, jak oni ty dudy těmi kytarami dělaj, takže – proč to nepoužít?
Jak by měl tento rok vypadat pro Tichou dohodu, aby si ho považoval za úspěšný?
Především bychom se chtěli zbavit stínu té prvé desky, tedy těch nekonečných technických potíží, co jsme měli s Artou. To už snad ani nebyl diletantismus, to byl výsměch. Nejdříve zpřeházeli pořadí skladeb na CD a každý nám říkal ,může se to stát, projevili dobrou vůliʻ. Jenže oni to později zvorali i na kazetě! Dali jsme je k soudu pro nedodržení smlouvy a poškození autorských práv kapely. Jinak letos bychom chtěli vydat – normálně v klidu a pohodě – druhou desku. Ta myslím rozhodne, víš, jak to myslím?
Vím. Slyšel jsem nové demáče a zdá se mi to nadějné. Mám dojem, jako kdybys směřoval víc k americkému soundu. Je to jednodušší, aranžérsky střídmější, přímočařejší… Překvapil mě text Kdo z vás? – ,Tak kdo z vás může dát svojí holce, co jí patříʻ, a to svou rezolutní odpovědí – ,Nebo si to můžeš udělat sám.ʻ
Takhle to nevytrhávej, nejlepší je to s tou muzikou. Nemám rád, když se něco vytrhává z kontextu. Vždycky se snažím, aby v textech byla nějaká myšlenka, názor, aby to bylo o něčem. Nevadí mi, že hodně našich kapel, hlavně těch nových, zpívá anglicky. Je to jejich přístup. Nesouhlasím ale s tím, že čeština je neohebná, že nedokáže vystihnout náladu. To není pravda. Záleží na zručnosti a talentu autora. Čeština je rovnocenný jazyk a šmahem ji odsuzovat, ,že něco nemůžeʻ, to je kravina.
U tebe se nezapře, že jsi vystudoval pedagogickou.
Ne, filozofickou, jazyky. Teď jsem učil půl roku malé prcky němčinu, druhý stupeň. Ale zdrhnul jsem od toho. To nemůže normální člověk vydržet, to povolání je na palici.
Živíš se tedy jen muzikou?
Točím i reklamy. Je to nutné. Žít jen z koncertování se nedá. Sice by to možná šlo, ale nechci na tom být zas tak závislej.