Teprve druhé sólové a třetí autorské písničkové album, včetně „dvojky“ Comba FH Situace na střeše (1985). Což je škoda, protože Daniel Fikejz je výtečný textař a písničkář. Jasně, ono se tím nedá moc uživit a profese skladatele scénické hudby pro divadlo je samozřejmě úctyhodná. Jenže „obyčejné“ Fikejzovy písničky jsou malá mistrovská díla a posluchač-popový fajnšmekr by jich ocenil mnohem víc.
Na první poslech je samozřejmě ohromně zábavná ta spousta nenápadně-štěpných vtípků a odkazů, kterými je album prošpikované. Slyš třeba kratičký citát Ob-la-di, Ob-la-da s textem „ovády ovládá vláda“ v ironickém songu Stopnul jsem chlast. Přitom se texty nerozdrobí do samoúčelných jednotlivostí, vždy sledují sdělení, spějí k pointě. Stejně tak je muzika protkána všelikými aranžérskými fórky, aniž by to narušilo v dobrém smyslu chytlavou formu písničky.
Většina písní přitom vlastně není vůbec legrační. Jistě, někdy zůstane u odzbrojujícího humoru, jako ve vypečenosti Pornoherec. Jenže třeba název So sorry Kulhavá Brynzo, na první pohled evokující nonsens-dadaistickou habaďůru v duchu Franty Hromady, skrývá hodně závažné téma. Vzpomínku pětiletého kluka na režimem i lidskými pomluvami zničený život letce R.A.F. Nejtěžším a nejtemnějším kusem, přesto nepostrádajícím naději, je Cry For Jesus.
Santiago patří k deskám, kterým prospívá žánrová pestrost. Asi nejvíc se celku vymyká titulní píseň působící jako bigbítové retro. Jenže ono nejde o retro, ale o výjimku mezi novými kompozicemi. O autentický bigbítek, který Fikejz (spolu)napsal v roce 1974. Už tehdy mu nechyběl zappovský smysl pro výstižný nesmysl.
Ve sleeve-note Jan Burian vypichuje Fikejzem s nadsázkou zmíněnou inspiraci Petrem Skoumalem a zároveň právě Frankem Zappou. Lepší příměr pro hudebně kaleidoskopického křížence Santiago asi nelze vymyslet. Snad zbude v následujících letech Fikezovi zase trocha času i na písničkovou tvorbu.