Dif Juz lze považovat za jednu z mála „indie-kapel“, která původní obsah této zmíněné, dnes již diskutabilní nálepky doopravdy naplňovala. Na rozdíl od většiny dnešních „nezávislých“ kapel své desky nevydávala několikrát za rok ve sta tisícových nákladech a ani Melody Maker o ní nepsal v každém druhém čísle (respektive nepsal o ní vůbec). O skupině bylo vlastně vždy k dispozici minimálně zpráv a informací a její diskografie je více než skromná: Vždyť posledním větším projektem Dif Juz byla kompilace Out Of The Trees, která vyšla v roce 1986. A od té doby již o kapele nebylo vlastně slyšet… Tato bezpochyby nejméně nápadná skupina u 4AD Records vznikla v roce 1980.
Dif Juz měli od samého počátku svého působení u 4AD výlučné postavení: Jejich výhradně instrumentální, snová a čistá hudba sice dokonale souzněla se stylizací Ivo Watts-Russella, nicméně v repertoáru Dif Juz byly rozpoznatelné rovněž inspirační vazby na tvorbu některých jazzrockových souborů první poloviny 70. let. A to bylo něco, co do koncepce a i máge 4AD vlastně vůbec nezapadalo. Dokonce se objevily i hlasy spekulující, že kdyby skupina Dif Juz vznikla o deset let dříve, mohla se jmenovat Mahavishnu Orchestra…
Soubor zpočátku vystupoval v nejrůznějších rockových klubech. Často působil jako předkapela skupin tzv. novovlnné avantgardy, mimo jiné i Birthday Party, kteří natáčeli u 4AD. A tak nebylo divu, že v roce 1981 právě u této firmy Dif Juz vydávají své první dvě LP – Huremics a Vibrating Air. (Skladby obsažené na těchto maxisinglech se znovu objevily o pět let později na výše zmíněné kompilaci.) Na první desku si však Dif Juz museli pár let počkat. U 4AD pro ni nebyl prostor, a tak skupina natáčela u méně slavných nezávislých firem: Minialbum Who Says So vyšlo v roce 1983 u Red Flame, a o dva roky později maličká společnost Pleasantly Surpised Records vydala kazetu nazvanou Time Clock Turn Back. Až v roce 1985 vychází u 4AD nejvýznamnější album skupiny Extractions, které produkoval kytarista Cocteau Twins Robert Guthrie a jež bylo velmi kladně přijato odbornou kritikou. Vliv producenta se výrazně projevil na „prosvíceném“ zvuku kapely, který jako by se vznášel nad neviditelnou hranicí ambientní hudby a elektrické podoby new age music. Robin Guthrie celkový sound obohatil typicky „cocteauovsky“ sejmutými mlhavými kytarovými barvami, které podtrhávají zasněnou, uvolněnou a poklidnou náladu alba. Dif Juz vytvořili na desce devět tichých zvukomalebných kompozic, které vykreslují decentní kytary a vzdušné klávesy, jež se chvílemi rozplývají jako oblaka a chvílemi průzračně jiskří jako čerstvý sníh. Jemné tepy bicích a perkusí křehce doplňují akustické nástroje (saxofon, klavír) nesoucí v sobě nepatrné vlivy etnických kultur. Pouze jediná skladba – Love Insane – není instrumentální: O šílené lásce v ní zpívá „hlasem přicházejícím z vesmíru“ Liz Frazer. S náladou alba koresponduje – jak už je u 4AD dobrým zvykem – i nápadité řešení obalu desky, jehož autory je dvojice výtvarníků skrývající se pod trochu záhadným pseudonymem 23 Envelope. Dif Juz svůj ambientní „Extrakt“ nahráli ve složení: David Curtis (g, kb), Alan Curtis (g), Richard Thomas (dr, sax) a Gary Bromley (bg).
V roce 1987 se Dif Juz představili v kytarové podobě na pozoruhodné kompilaci 4AD Lonely Is An Eysore zajímavou, leč v kontextu alba nenápadnou skladbou No Motion. A od té doby se o kapele vlastně nic neví. Jelikož v tvorbě Dif Juz chybí pro rock ty pická expresivita, může se právě taková hudba někomu zdát nezáživná, nevýrazná a monotónní. Je to však ideální, téměř relaxační kulisa pro posluchačovy představy a fantazii, v nichž si každý může vytvořit vlastní sen o životě.
