Einstürzende Neubauten přišli letos s dvojalbem. Důvod je prostý, tentokrát neskládali pro novou desku písničky, ale rozhodli se rozvinout a natočit improvizace, které hráli na posledním turné. Tento přístup uplatňovali už dříve, v improvizaci mají kořeny Redukt i Letztest Biest am Himmel. Tentokrát však stavěli jen na nich.
Měli jich hodně, protože na posledním turné improvizovali na každém koncertu, takže vybraný materiál překročil stopáž vinylového alba. Místo krácení se rozhodli vydat dvojalbum, přesto Rampen nemají vysloveně slabá místa. Způsob tvorby však patrný je, většina skladeb stojí na jedné základní figuře, která se rozvíjí, a jen málokdy přijde zlom a nové téma. I tak se objevují tradičně pojaté písně s jasným melodickým motivem, což ukazuje Pestalozzi, kde z iritující vrčivé plochy vystoupí Blixův hlas a až pak gospelově pojatý sbor. Po nástupu kovových perkusí se vrací v gradaci motiv.
Syrovost průkopnických raných nahrávek patří minulosti, v novém tisíciletí od alba Alles wieder offen je tvorba berlínské legendy decentnější a poklidnější, kterýžto směr už naznačila deska s příznačným názvem Silence Is Sexy. Fanoušci kovů, hluků, ruchů a hutných ploch z raných desek si přesto přijdou na své, což je dáno způsobem vzniku skladeb. Jemné začátky jsou matoucí, Es könnte sein graduje v divoké pasáži, kde nad vrstvami hluků a želez zní i scratche. Na chvíli vygraduje i křehké Before I Go s prostou melodií, brzy se však vrátí k původní atmosféře.
Drivem oplývá Besser Isso stojící na riffu basy nad loopem, ke které se přidává kytara, až potlačovaná energie vytryskne v erupci zvuků, jimž dominuje zkreslená kytara a přebuzená basa. Isso Isso ukazuje, že gradace nemusí vyústit v hlukovou stěnu. V rozvíjejícím se rytmickém motivu se ke klepání přidá basa a chvílemi i zkreslená kytara. Nad množstvím kovových perkusí zní typický Blixův zpěv, ale nakonec převáží ledově chladná plocha.
Trvalkou by se mohla stát i Everything Will Be Fine začínající Bargeldovou deklamací do nejrůznějších ruchů, z nichž se následně vylíhne jednoduchý motiv kláves. Leitmotivem se stane sbor opakující název skladby.
Dynamická je poslední strana, což platí o jedné z nejpovedenějších skladeb Aus den Zeiten, se sborem a velmi proměnlivým Blixovým zpěvem. Následující Ick wees nicht s berlínskou výslovností němčiny zas hodně připomíná rané nahrávky s triviální linkou hutné bručící basy, mnoha ruchy i údery do želez.
Protiváhou je třetí strana začínající The Pit of Language, která se hodně nese v duchu kosmického rocku přelomu 60. a 70. let. Zejména osmiminutová psychedelická Planet Umbra s křehkým riffem je zvukomalebná. Rampen nejsou přelomovým albem přinášejícím nějaké nové pojetí. To od kapely, která hraje od počátku osmdesátých let, ani nelze očekávat, i když se během své kariéry dost posunula. Potvrzuje však invenci a kvality souboru.