Jeptišek, ze kterých se staly žádané hvězdy, známe docela hodně, nicméně považovat etiopskou sestru Emahoy Tsege-Mariam Gebru za hvězdu popkultury jen tak jednoduše nejde, ale to nejspíš z poslechu rozjímavých klavírních skladeb a jejího zpěvu poznáte sami.
V příběhu moderní africké hudby sehrála velmi významnou roli, akorát se o tom málo ví. Skladatelka a pianistka, která zemřela loni v březnu ve věku 99 let, koncertovala minimálně a nahrála pouze několik studiových alb. Mimo Etiopii se stala docela známou až ve stáří, a to docela náhodou. Klavírní skladby natočené v jeruzalémském klášteře natolik fascinovaly francouzského producenta Francise Falceta, že ve své sérii Ethiopiques vydal album Piano Solo s preludující Emahoy. A když rok na to vyšla kompilace The Very Best, velký fanoušek etiopské hudby Elvis Costello na obal napsal: Udělejte si laskavost a objevte oduševnělou, žalostnou, ale i radostnou hudbu Emahoy.
V Evropě vzdělaná klavíristka se v pouhých jednadvaceti letech stala klíčovou postavou hudební scény v Addis Abebě, kde pokračovala ve studiu Bacha a západních klasických skladatelů. V uvažovaném odjezdu do Londýna jí ovšem zabránil císař Haile Selassie, takže se vzdala hudby a vstoupila do kláštera, kde strávila deset let.
Modální stupnice etiopské církevní hudby intuitivně zkombinovala s jazzem, blues a dalšími styly. Klavírní skladby naplnila jemností, klidem, láskou a hlubokým duchovním ponorem, plným záhadných dramatických zvratů. Zájem o ni proto začal stoupat, a ještě za svého života se Emahoy dočkala vydání několika alb a natočení dokumentárního filmu.
Do Jeruzaléma se uchýlila po smrti matky a zbytek života osamoceně strávila v malém příbytku, kde neměla dlouho přístup ke klavíru. Přesto dál komponovala a na kazetový magnetofon nahrávala písně s velmi intimními texty, které máme nyní možnost slyšet úplně prvně. Znovu jde o nezvyklý zážitek, i když docela jiný než s klavírem, přesto však velmi cenný. O tom žádná.