Když v březnu 2019 ve věku pouhých 61 let zemřel bretonský zpěvák Yann-Fañch Kemener, ztratila nejzápadnější a kulturně možná nejsvébytnější část Francie nejen předního interpreta lidové hudby, ale také sběratele lidové slovesnosti a zakladatelskou osobnost současného bretonského obrození. Jedním z těch, kteří seriózně pokračují v jeho šlépějích, je o generaci mladší zpěvák Eric Menneteau, který s Kemenerem řadu let úzce spolupracoval. Nyní se právě on stává jednou z vůdčích postav bretonské hudby, a to navzdory tomu, že z Bretaně nepochází. Na konci roku 2019 vydal Menneteau v duu s harfenistkou Hoëlou Barbedette album Amzer da goll.
V posledních letech jste předním interpretem bretonské hudby, ale z Bretaně nepocházíte. Kdy jste se tedy k folkloru této oblasti dostal?
Jako úplně malý jsem poslouchal francouzskou populární hudbu a lidová hudba mě vůbec nezajímala. Přitahovat mě začala až v době dospívání, když mi bylo asi patnáct let. Tehdy se mi začala líbit bretonská hudba, ale zároveň jsem si říkal, že jsou přece i jiné oblasti než Bretaň. Začal jsem se tedy zajímat také o folklor jiných regionů a zemí. Dnes si rád poslechnu jakoukoli lidovou hudbu a world music, ale začal jsem v patnácti letech hudbou z Bretaně.
Co konkrétně vás tehdy na hudbě z Bretaně zaujalo?
Myslím, že mě na bretonské hudbě zaujaly písně k tanci. Asi víte, že v Bretani jsou hodně rozšířené lidové tance a například v oblasti střední Bretaně se pracuje s takzvaným kan ha diskan, tedy zpěvem a protizpěvem, což je systém dvou hlasů, které si navzájem odpovídají. Výsledkem je jakýsi až transovní efekt, který jsem jako kluk měl hrozně rád. V tomto systému zpěvu se všechno opakuje. První zpěvák zazpívá nějakou frázi a druhý ji úplně stejně zopakuje. A protože já jsem v té době vůbec nerozuměl bretonsky, působilo to na mě velmi zvláštně, exoticky. Moc se mi to líbilo, a tak jsem si sháněl nahrávky zpěváků tohoto stylu. Poslouchal jsem sestry Goadecovy, Erika Marchanda, Yanna-Fañche Kemenera, Annie Ebrel a všechny další interprety, kteří jsou pro tento žánr podstatní, a tak jsem se také sám učil.
Předpokládám, že dnes už ovládáte i bretonský jazyk…
Ano, naučil jsem se mluvit bretonsky. Na začátku to bylo legrační, protože jsem se pokoušel v bretonštině zpívat, ale vůbec jsem tomu jazyku nerozuměl. V bookletech CD byly sice často uvedeny texty písní, ty jsem se učil, ale nerozuměl jsem jim. V jednom okamžiku jsem si řekl, že to není dál možné a že bych se ten jazyk měl aspoň trochu naučit. A tak jsem se do toho pustil. Také jsem dříve bydlel blízko Paříže a dnes už žiji v Bretani. Když jsem se do Bretaně přistěhoval, měl jsem více příležitostí mluvit s lidmi bretonsky. Základy jazyka jsem se učil někdy mezi patnáctým a dvacátým rokem života, ale později jsem se právě konverzací se starými lidmi v jazyce zdokonaloval. Naučit se jazyk, to je dlouhodobá záležitost. Může vám to trvat i celý život. Dál se tedy učím rozhovory se starými lidmi a také tím, že sbírám lidovou slovesnost.
