Průniky country a trampské písně do české alternativy

Česká alternativní hudební scéna si dlouho nevěděla rady s trampskou hudbou a českými variacemi country. Když se je snažila parafrázovat, sklouzávala k lacinému zesměšňování. V poslední době se ale objevili alternativní hudebníci, kteří k těmto žánrům přistupují s větší pokorou.

 

Pionýři trampingu se objevili v Čechách už v době před první světovou válkou. Ztracená naděje (Ztracenka), první stálá trampská osada, pak byla založena v roce 1919 ve Svatojánských proudech. Tramping byl od svých začátků významně propojen s hudbou. Na začátku 20. let se u táborových ohňů hrály skladby Karla Hašlera, do češtiny přeložené americké šlágry, vojenské a národní písně. Brzy však začaly vznikat původní trampské písně. Bob Hurikán ve svých Dějinách trampingu (1940) pokládá za první trampskou píseň Záři červánků, kterou složil Jarka Mottl. Tramp, trampský hudebník a gurmán Tony Linhart ale prvenství přisuzuje písni Indián, za jejíhož autora bývá většinou uváděn velký propagátor sportu Josef Rössler-Ořovský (popř. Karel Kuthan). V meziválečném období se objevuje hned několik zajímavých autorů trampských písní. Kromě již zmíněného Jarky Mottla a Boba Hurikána můžeme dále jmenovat Gézu Včeličku, Jardu Nováka, Pedra Muchu, Jendu Kordu a Vladimíra Eddyho Fořta. Ve stejné době vzniklo ale i velké množství škvárů. Jednalo se často o písně napsané na zakázku pro kabaret nebo operetu. Tramping už nebyl ve 30. letech okrajovou záležitostí, stal se doslova módní komoditou, s čímž souvisel první rozprodej trampských idejí. Po druhé světové válce začíná trampská píseň čerpat vlivy z americké country a později i z folku. Sbližování s těmito žánry bylo završeno na festivalu Porta, jehož první ročník se konal v roce 1967. K nejzajímavějším trampským hudebníkům poválečného období patřili bratři Ryvolové a Kapitán Kid.

Česká alternativní hudební scéna dlouhodobě hleděla na trampskou píseň s ponižujícím despektem a pocitem estetické nadřazenosti. Zde je nutné zmínit, že si trampská píseň svou romantickou rodokapsovou naivitou o podobné počínání přímo koledovala. V ranku české country se najdou samozřejmě osobnosti – Michal Tučný, Pavel Bobek, Mirek Hoffmann … – které nezpochybní ani alternativní scéna. Umělecký potenciál tohoto žánru je ale dlouhodobě přehlížen.

Na druhou stranu se v Čechách od konce 80. let objevují kapely, které s atributy country pracují a nechtějí ji zesměšňovat. (Country je přeci sama o sobě vtipná dostatečně.) Tyto kapely navazují na dřevní americkou country, filtrují country skrze odkazy v tvorbě garážových kapel a zůstávají věrny angličtině. Někdy jsou však zbytečně poplatné svým vzorům. Průkopníky této vlny byly určitě Rány těla.

 

Ozvěny country v garáži

V roce 1986 v Praze vznikla kapela Rány těla. Inspiraci ve svých počátcích hledala hlavně u The Birthday Party Nicka Cavea a celé berlínsko-australské scény, která nikdy své okouzlení starou americkou country neskrývala. Své dark country období završily Rány těla roku 1996 vydáním alba Polyester. (Ke skladbě Songs From The River vznikl i působivý klip, který neztratil kouzlo dodnes. Kromě nutné pózy uměly Rány těla naštěstí vždy dobře pracovat s vtipem a nadhledem.) Kytarista a zpěvák formace Rány těla Hank J. Manchini později společně se Samirem Hauserem založil country projekt Gunmen Of Ave Maria. Jejich snem bylo dostat se na vlny Country Radia. Bohužel tomuto nápadu dle slov Hanka J. Manchiniho nepřála doba. Stopy country nalezneme i u další Hankovy kapely Kill The Dandies!, a to hlavně na prvních dvou deskách I Saw White Fields a Those Who Hold The Flame. Zmínit můžeme i The Nihilists a jejich cover Summer Wine z repertoáru americké ikony country Lee Hazlewooda. Celkově se zdá, že v Čechách má berlínská a garážová scéna slušnou tradici i posluchačskou základnu.  Kill The Dandies! mnoho let pořádali v únětickém Kravíně poblíž Prahy Drug Me Fest, což byla v podstatě nejzásadnější přehlídka garážového rocku a divné country u nás. Po zrušení únětického podniku se od letošního roku stěhuje Drug Me Fest do prostorů bývalých kasáren v Karlíně.

Pražská garážová scéna byla ještě nedávno soustředěna kolem klubu Kokpit u zastávky Malostranská. Jednalo se o The Maggie’s Marshmallows, Trailer Trash, Old Folks House nebo The Spermbankers. V prostorách Kokpitu proběhl v roce 2013 i velkolepý garážový Muddy River Festival. Z této scény určitě nejvíce z country čerpají The Spermbankers. Pražská kapela, kterou tvoří Fin Pasi Mäkelä, Holanďan Bert Neven a rodilý Pražák Martin Růžička, vydala v roce 2015 desku Get Rid Of It. Na svém zatím jediném albu The Spermbankers parafrázovali skladby archaické country, blues nebo gospelu, obrátili se k ikonám typu Hanka Williamse, Johnnyho Dowda nebo Reverenda Edwarda W. Clayborna. Kytarista a zpěvák Old Folks House Mejla Buršík se k otázce na vliv country u Old Folks House vyjádřil následovně: „Já mám rád třeba Jimmieho Rodgerse, duo Zager and Evans, pak Gin Gillette, rád dávám do našich písniček drobný odkazy i na tenhle žánr. V tom, jak to spojit s naším zvukem, se hodně inspiruju třeba u Dead Moon, kteří se vždycky pyšnili perfektní kombinací garage punku s inspirací v country.“ Stoupa z Maggie’s Marshmallows pak dodáva: „Moje holka říká, že country je jenom white men’s blues. A blues jsme měli rádi vždycky. Ale ke country jako takový jsme přišli v Maggie’s Marshmallows náhodou. Když ode mě odešla moje bejvalá holka, vzala si s sebou svoje kombo, a já neměl na co hrát, tak jsem začal hrát na akustiku. Skládal jsem na ni písničky pro maršmelouny a zároveň jsem hledal lidi, co dělaj něco podobnýho.“

Vlivy country nalezneme i u Please The Trees, kteří po zúžení sestavy začali směřovat k indiánskému zaříkávání Woven Hand, kterým v Akropoli předskakovali na jejich prvním pražském koncertě už v roce 2007. K odkazu Johnnyho Cashe se hlásili i olomoučtí Nylon Jail na albu My Heart Soars Like A Hawk. V roce 2013 Nylon Jail absolvovali celorepublikové turné s 3D projektem nazvaným Devil Is A Cowboy. Diváci dostali na koncertech 3D brýle, díky nimž se mohli kupříkladu ocitnout na louce uprostřed stáda krav. Jakýsi honácký sen, dalo by se říct. A i ta trampská posvátná pagoda byla v projekci obřadně zapálena. Nylon Jail pak nějakou dobu nefungovali, v polovině minulého roku se ale vrátili na scénu a začali vydávat novou desku po singlech. Respektive po videoklipech. V nových skladbách už ale nejsou ozvuky country tak výrazné.

V roce 2014 vydal dokumentarista Jan Foukal pod aliasem Johannes Benz desku One Way Road. Jan Foukal se tehdy vypravil na hranici USA a Kanady, kde se cíleně pohyboval mezi truckery. Album One Way Road je tak v podstatě road movie o ztraceném řidiči. Inspirací mu byla i báseň Walta Whitmana Song Of The Open Road. Johannes Benz se na desce nebojí líbivých ženských dvojhlasů, což bylo v určitých sférách alternativní scény dlouhou dobu skoro tabu. Jan Foukal natočil i „trampský film“ Amerika (2015), v němž les, kytara a oheň mají hlavní roli. Zajímavým hudebníkem, který koketuje s country a původním blues, je Jony Richter vystupující jako Hog Ranch. Těch jmen by byla opravdu celá řada, zmiňme ještě například Johnny The Horse shromážděné kolem výtvarníka Jana Vytisky nebo třebíčské kovboje Jupiters DC.

 

V blízkosti táborového ohně

Jiný přístup ke country zvolily kapely, které zůstávají věrny mateřštině. Parafrázují povětšinou českou country a trampskou píseň. Zpravidla nesklouzávají ke kopírování, představitelé české country a trampské tvorby pro ně nejsou ikonami, ke kterým by vzhlíželi. Jsou často jen levnou kořistí k vytvoření exotické parodie.

Český hudební underground samozřejmě čerpal i z tradice protestsongů a písničkářství, s trampingem a českou trampskou písní se ale moc nekonfrontoval. (I když Wabi Daněk v jednom rozhovoru prohlásil, že ortodoxní androši a trampové mají spoustu věcí společných.) Underground spíše vždycky pošilhával skrze kunsthistorika Jirouse po tom, co se hraje v ateliérech na newyorských výtvarných školách. Co rotuje v přehrávačích náklaďáků androše moc nezajímalo. Zatímco tramping byla povětšinou víkendová kratochvíle, stát se máničkou znamenalo policejní šikanu a perzekuci na plný úvazek. Policejní buzeraci se nevyhnuli ale ani trampové. Underground měl svůj krvavý Rudolfov u Českých Budějovic, trampové pak své Jetřichovice. V červenci roku 1963 zaútočili příslušníci VB v doprovodu Lidových milicí na potlach, který uspořádala T.O. Vlčice v Jetřichovicích na Děčínsku. Při zásahu bylo použito obušků, reflektorů, policejních psů a k zastrašení i samopalů.

V osmdesátých letech se v tvorbě novovlnné kapely Manželé začaly objevovat formální prvky hip hopu. Mimo legendární skladby Jižák a Všichni hrajou dobře, jen my hrajem špatně vznikla i píseň Začala mladým slavnost. Chyběla sice na kazetě Je to vono, kterou na sklonku totality distribuoval Petr Cibulka, na albu Jižák (Bonton, 1991) už ale byla zastoupena. V textu se snaží Manželé zesměšnit festival Porta, dlouholetý symbol trampské hudby: „Začala mladým slavnost a všude vládla zelená, všichni mají radost, že na mladý kolena můžou v míru poslouchat, jak na kolejích nohama někdo stírá rosu. K tomu si stoupnou do pozoru, je jich dvacet tisíc, přestože jsou bez dozoru, nikde žádný smetí, navzájem se mají rádi, všichni nosí kanady, protože jsou kamarádi. Kdo pochopí tu nádheru, jet každý víkend ven, Pacifikem na Sázavu nebo aspoň sem. Na tu dobrou muziku, co ostatní jim závidí, že hodí se i k táboráku. Přišel jsem se podívat a hned jsem se zastyděl, začli mi totiž zazlívat, že když jsem Vlajku uslyšel, seděl jsem a kouřil dál, Vlajku jsem totiž nepoznal a k tomu jsem byl jen – kanady, kanady – v teniskách… Vlajka je naše hymna a tys ji teďka zneuctil, to přece každej pozná, ty budeš tahle nová vlna, psali vo vás v novinách, že nechodíte – kanady, kanady – v kanadách…“

V roce 1988 natočil Tomáš Vorel kultovní Pražskou 5, jejíž součástí je i půlhodinový film divadla Sklep Na brigádě. Trampa si v něm zahrál Tomáš Hanák, který si v příběhu situovaném do padesátých let stopne autobus plný modrokošilatých svazáků, kteří mají namířeno na brigádu do obce Sklepice. Tramp se ve vesnici zamiluje do místní soudružky učitelky, která mu vytýká absolutní nechuť pracovat. Film končí happy endem. Autobus odjíždí z vesnice, po pár metrech zastaví a z něj vybíhá polepšený tramp oblečený ve svazácké košili, aby se vrátil ke své letní lásce. Ve filmu se objeví i písně, v nichž si Sklep pohrává s naivitou a silou trampské poetiky. Ve skladbě No to se ví vysvětluje Hanák, co obnáší býti trampem: „Kongo, kanady a khaki kabát, dobytčák, trambus a už chci padat, za zády chci nechat město svý, no to se ví…ve městě mě opustila moje láska, honem musím slyšet oheň, jak si praská, že jsem mastňák, ať si nikdo nemyslí…vždyť já jsem volnej jako pták, jezdím jen tak pod širák…“ Skladba Strom kýve pahýly je pak absolutním vyznáním lásky hrdého trampa ke krásné učitelce: „…strom kýve pahýly, chtěl bych jen na chvíli tebe, rosu mám v kanadách, mých černých kanadách zebe.“ Film Pražská 5 je možná zbytečně přeceňován, část Na brigádě je ale jeho absolutním vrcholem. Navíc je dobře hodnocena i pravověrnými trampy na webových stránkách Trampského magazínu.

 

Punkeři i Knížák

V podstatě každá česká punkrocková skupina, která vychází ze sedmdesátkového punku má v repertoáru aspoň jednu skladbu ve stylu ska, jednu trojdobku a nějakou tu country. Plzeňská Znouzectnost pak ve svých nápěvech vyloženě z trampské písničky vychází, příkladem budiž třeba skladby na albu Folcore (1994). Zajímavým fenoménem je určitě Visací zámek. Ne že by Visáči z trampského písničkářství zas tolik čerpali, ale jejich skladby z alba Start 02 zlidověly, a z druhé strany se dostaly k táboráku. Odkazy na trampskou poetiku a českou country nalezneme i v tvorbě pubrockových kapel typu Tři sestry. V první polovině devadesátek vzniklo hned několik přiblblých coververzí trampských písní, kdy jedinou invencí bylo sešlápnutí boosteru. Alkehol přezpíval Buráky a Wanastowi Vjecy Bednu od whisky. Hospodskou rockovou country nalezneme i u Kabátu. Nejznámějším „teplickým“ příspěvkem je skladba Colorado. (V případě Tří sester, Alkeholu nebo třeba Kabátu se samozřejmě nejedná o žádnou formu alternativního přístupu k hudbě, obejít je ale nešlo.) Z pub rocku tak trochu vychází Sketa fotr, která si vysloužila i svůj revival v podobě spolku Sketa syn. V rámci punkové scény vznikla kapela Tři čutory. Tři čutory kdysi vznikly s ambicí devalvovat Portu, přičemž na pražském kole dokonce několikrát i hrály. Na deskách Húú, mám klouzka a Vlak kamarád se snaží Tři čutory o zesměšnění trampingu laciným humorem na první dobrou. V poslední době získalo v určitých kruzích v Praze oblibu Severní nástupiště, ansámbl, který svým osobitým způsobem přistupuje kupříkladu k tvorbě bratří Ryvolů, Pavla Bobka nebo Michala Tučného.

V roce 2011 měl v Národní galerii instalaci věnovanou trampingu Milan Knížák. Současně je Knížák i autorem rozhodně zajímavého textu Weekendová utopie – Fenomén trampingu v Čechách. Ten vyvolal na trampských fórech bouřlivou diskusi. Obsahuje totiž všechno, na co jsme u Knížáka zvyklí – originalitu, vtip, jízlivost i notnou dávku povýšenosti: „Touha dostat se do instantně (ta instantnost je asi důležitá) exotického prostředí, které navíc sami erotizovali tím, že víkendovému světu dávali jména míst, která znali z literatury, filmu, a to především z populární, často až brakové produkce. To znamená, že čerpali ze sekundárních až terciárních informací (často jen z jejich echa), a tak motivem nebyla znalost něčeho, motivem byly vlastní romantické představy. Krajina – zpočátku jen bezprostřední okolí Prahy, kam se dalo bezproblémově dopravit – se pro trampy změnila v neznámou zemi. Existující krajinu pokryli závojem romantismu, jenž ji v jejich očích změnil v novou, topograficky ovšem zcela zmatenou zemi. To však nikomu nevadilo.“

Country přiznávky nalezneme i na ceněné desce Wild Tides Sbohem & šáteček, konkrétně se jedná o skladbu Nemám tě rád. S poetikou trampingu po svém koketuje ve skladbě Remízkům svérázná Bio Masha v projektu Debbi Love. Nauzea Orchestra pracovala s country látkou na svých deskách Dobro i Štěstí. Dále můžeme jmenovat Jardu Svobodu, Holy Fandu nebo HC Trampa. Z okruhu kapel okolo labelu Silver Rocket bychom mohli vybrat nahrávku Naquei Manou. Konkrétně skladbu Manekýni. V Naquei Manou působil kytarista a zpěvák Martin Patras, jenž po svém přestěhování na Šumavu založil kapelu Walden. (Kapela je nazvána Walden podle knihy Henryho Davida Thoreaua Walden aneb Život v lesích. Thoreau ve své knize líčí svůj experiment, kdy dva roky žil odloučen od civilizace ve vlastnoručně vybudovaném obydlí na břehu jezera Walden. O trampingu v tomto případě samozřejmě nemůžeme mluvit, průsečíkem nám ale budiž les.) Walden osobitě pracují s poetikou místa a na jejich aktuální kazetě Šum hned úvodní skladba Kolébka času upoutá svou country náladou. Zatímco u Naquei Manou se s důrazem na vtip v přístupu ke country a trampské písni setkáme, Walden s humorem nepracují. A to je jenom dobře.

Zásady trampingu můžou mít blízko i k hardcorové komunitě – jistou formou eskapismu a svým důrazem na estetiku a etiku DIY. Adam Nenadál aka Aran Epochal, hudebník z kolektivu Silver Rocket, přistupuje k odkazu české country a trampské písně velmi citlivě. Na svých deskách Doba bronzová a Konec srpna zajímavě pracuje s poetikou místa, která má pro trampskou píseň zcela zásadní význam. (Na albu Doba bronzová najdeme skladbu Klamorna nebo Ralsko. Na desce Konec srpna pak třeba píseň Jizera.) I hudebně jsou na deskách Arana Epochala slyšet ozvuky country – např. foukací harmonika v Hlídce, banjo v Born Sainted nebo i Orlova kytara v Jizeře. Adam Nenadál k vlivu české country a trampské písně na deskách Konec srpna a Doba bronzová říká: „Jsem rád, že to tam slyšíš – přímá inspirace tam není, ale někde v DNA mám hluboce obtisknutou českou country, hlas Mirka Hoffmanna a starý desky Greenhorns… tohle byl můj první kontakt s hudbou, a je to něco, co je pořád ve mně. A k čemu se pořád vracím. Až coby teenager jsem pak zjistil, že ty songy nejsou originální skladby Michala Tučnýho a spol., ale že existujou lidi jako Johnny Cash, Jimmie Rodgers, Kris Kristofferson atd. Jsem ale přesvědčenej, že řada těch českejch coververzí několikanásobně předčí originál, ty lidi tady tomu vtiskli melancholii a zasněnost, který měly kořeny v nedostupnosti toho Západu…“

S poetikou místa si zajímavě pohrávají také Bavor a Javor, kteří zhudebnili texty rudého trampa Gézy Včeličky z básnické sbírky Klášterní ulice. Všechny vybrané skladby se váží k pražské čtvrti Na Františku, přesněji každá píseň je o nějaké tamější ulici nebo už zbořeném domě. Pod aliasem Javor se skrývá Richard Fischer (Take Death, ex Kill The Dandies!), který se o tramping a Rychlé šípy zajímá dlouhodobě. Vytvořil i cyklus angažovaných výtvarných realizací s názvem Stínadla se boří (2015). O levnou parodii poetiky country a trampské kultury se nesnaží brněnští YM. Zde se sešli hudebníci působící ve skupinách Květy a Ladě. Skladby Padá déšť a Náklaďák jsou až romantickými písněmi, jež si pohrávají s povinným textovým klišé country, aniž by na okamžik byly trapné.

 

Resumé

V české literatuře se často objevuje postava poutníka a motiv cesty, resp. hledání. Mohli bychom jmenovat Komenského Labyrint světa a ráj srdce, Máchovu Pouť krkonošskou, Tylova Strakonického dudáka, Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka, Ze života hmyzu bratří Čapků, Kulhavého poutníka Josefa Čapka. S postavou poutníka se setkáme i u anarchistických buřičů Františka Gellnera nebo Karla Tomana, popř. v díle Franze Kafky. Ten výčet by byl nekonečný. Poutníkem je i tramp, pro kterého je motiv cesty zcela zásadní. Koneckonců i samotné slovo tramp se do češtiny dostalo literární cestou. Poprvé se zřejmě objevilo v českém překladu románu Cesta Jacka Londona v roce 1922. Trampská slovesnost je považována za brak (většinou oprávněně) a v minulosti se jí nedostávalo moc pozornosti. Když už se jí někdo zabýval, poukazoval na její naivitu, kýčovitost a instantnost. V poslední době ale hned několik umělců pracovalo s atributy country a trampské písně bez povýšenecké grimasy. Aran Epochal, Martin Kyšperský a YM, Bavor a Javor objevili novou cestu, po které brzy budou vandrovat další.

Trampové byli ještě před deseti lety subkulturou na vyhynutí. Dneska ale zažívá tramping svou renesanci. Hipsteři stále jen nechtějí přebírat chování a trendy podle zahraničních vzorů, ve své touze konzumovat vše alternativní se ohlíží do národní subkulturní minulosti. Lazer Viking pózuje v polním stejnokroji vz. 60 (tzv. jehličí) a z telete se opět stává ceněná komodita.