Úvodní standard Star-Crossed Lovers připomene Herschovo pojetí ´Round Midnight na jeho monotematickém „monkovském“ sólovém albu. Už následující Night Tide Light navodí atmosféru nového alba, o němž lze mluvit jako o formě neoromantismu jazzového klavíru, avantgardně dokořeněného – takové je pak poselství titulní skladby Silent, Listening. Jeho hudba je svým způsobem vážná – artificiálně pojatý jazz, chcete-li. Krásu jeho hry, jeho vyjádření improvizací, ocení pozorný a poučený posluchač. Vezmete-li jeho vlastní Night And Light pochopíte, že se dokáže hravě pohybovat na hranici experimentální hry – hry s tóny piána v rozpětí od těch nejhlubších po údery na struny uvnitř klavíru. Obdobně v úvodu skladby Akrasia. Zajímavé je, že jeho skladby mají „singlovou“ stopáž, jako by chtěl zdůraznit sevřenost svých kompozic bez potřeby je mělnit variováním, improvizováním. Naopak toto si pak dovoluje v zařazených jazzových standardech. Např. v The Wind (7:01), největší hit Russella Donalda Freemana (1926–2021), který proslavilo nejen „tahákové“ album trumpetisty Cheta Bakera (Chet Baker & Strings, 1954), také podání Keitha Jarretta na sólovém Concert in Paris (1988). Autorsky má novinka obdobnou dramaturgii jako sólový Open Book (2017) – několik standardů, ostatní skladby od Hersche, zde ještě s výraznějším podílem. (Mezi tím se zrodila ještě sólová deska amerických tradicionálů a standardů, příznačně pojmenovaná Songs From Home, 2020.) A další Herschova témata? Starling zní jak muzikálová árie. Dramatickou náladou nás zaplaví Aeon. Veselost a melodický jas přinášejí hned následující Little Song s písňovým půdorysem. Volon už nepokrytě navazuje na modernisty 20. století. Album uzavírají standardy: rozverně zpěvné Softly, As In A Morning Sunrise (Romberg-Hammerstein II) a posmutněle lyrická Winter Of My Discont (Wilder-Berenberg). Album bylo nahráno ve skvělé akustice koncertního a divadelního sálu ve švýcarském Luganu.