Poláci s úspěchem zaplňují reedicemi historii našeho jazzu, zvláště když se na nich podílí vlastní sólista. To je případ letos vydaného CD orchestru Gustava Broma, které je kompilací, jehož základem je LP Gustav Brom se svým orchestrem II (Supraphon 1967), doplněné o EP Temná nálada (1966) a dvě skladby u nás nevydaného CD nahrávek vibrafonisty Jerzy Miliana Blues for Praha (GAD 2013) s Bromovým orchestrem, na němž hostují také Ted Curson (tp) a Bill Moody (ds), vše 1965–66. Tři standardy EP desky jsou pop-hitovou částí Bromova instrumentálního repertoáru: The Preacher (Silver) – Blaha hraje na varhany; The Yellow Rose of Texas (George); Mood Indigo (Ellington) a March of the Jazz Police pianisty Josefa Blahy, zřejmě inspirovaný Goodwinem. Zajímavá je přítomnost comb hráčů orchestru s vlastním repertoárem. Jak od Modern Jazz Quartetu zní úvodní Conversation basisty Milana Řežábka, s Blahou na piáno, Václavem Skálou u bicích a sólujícím vibrafonistou Alfou Šmídem. Tatáž rytmika pak doprovodí Josefa Audese (bs) v jeho vlastním Thomas´s Dream a Jaromíra Hniličky Tazelboo Dazewhalia. Expresivním dílkem je Like Nothing (Boland) v aranžmá saxofonisty Zdenka Nováka, s komorně znějícími příspěvky předních sólistů v mezihrách bandu. Další mimořádností alba jsou čtyři skladby s vibrafonistou Jerzym Milianem (1935–2018). Tento hráč a skladatel, také malíř, působil už v Komedově sextetu, v kvintetu s „Ptaszynem“ Wroblewskim, nahrál tucet kapelnických alb a byl oblíbeným hostem Bromovců v 60. letech. Milian si z Bromem zahraje What Kind of Fool I Am (Newley, Bricusse). Monkovo Well, You Needn´t You – obě dokonce ve dvou verzích, jak z alba Gustav Brom se svým orchestrem II, tak z Blues for Praha. K vrcholům patří Hniličkovo Kyrie Eleison, které bylo základem budoucí kompletní Jazzové mše. Album je dalším dokladem toho, proč patřil Bromův orchestr oprávněně mezi nejvýznamnější tělesa moderní evropské scény.