Byla by to koncem minulého tisíciletí jen taková normální indie kytarovka s kořeny v domácí „nové vlně s lákavým obsahem“. Jedna z mnoha. Nebýt řádně švihlých textů a „koncepce“ – volného příběhu Helmuta a Hildy. Nebo naopak. Byla by to jen taková normální recesistická studentská kapela, nebýt velmi solidní a přitom chytlavé muziky. Ve své době svěží a aktuální. Právě díky spojení vtipného a až hitového se Helmutova stříkačka zapsala do paměti. I když později už nebylo, až na občasné reuniony, o kapele slyšet.
A ejhle, ony ty staré písničky dobře fungují i ze záznamu koncertu Kabaret 40, kterým kapela slavila 40 let od svého založení. I když v kladném hodnocení nahrávky jistě hraje značnou roli sentiment. Těžko říci, jak muziku budou vnímat „nepamětníci“. Nicméně na výročním vystoupení v brněnském Kabinetu Múz vládla slyšitelně dobrá nálada, se kterou si diváci s chutí sborově doplnili i stěžejní kus textu programového songu Helmut & Hilda. Pamětníky pak může potěšit i fakt, že „s nápadem natočit živák přišel kamarád režisér Pavel Jandourek z ČT“ (jak děl frontman Robert Staniczek), tudíž vedle desky existuje i filmový záznam „kabaretu“.
Samozřejmě skladby znějí trochu jinak než původní verze. Hraje je jiná sestava (zakladatel, autor většiny repertoáru a zpěvák Robert Staniczek a klávesista Honza Staniczek ale pochopitelně zůstávají pilíři kapely) a interpretuje je velmi dobře. Byť nepřeslechnutelný a autentický retro opar (bráno z dnešního pohledu) nahrávku pochopitelně obestírá. I na trochu novoromantické estetiky dojde.
Dalo by se vytknout, že Helmutova stříkačka zůstává v minulosti. Živé album neobsahuje žádnou novou píseň a sází na koncertní jistoty. Naprostá většina repertoáru pochází hned z první, nejznámější desky Helmut & Hilda (1991). Jenže vzhledem k oslavě těch čtyř dekád je retrospektiva zcela v řádu věci. A i takhle se dá se ctí příležitostně fungovat. Jako příjemná vzpomínka.