Vl. jm. David Kenneth Ritz Van Ronk. 30. 6. 1936, NYC, New York, USA – 10. 2. 2002, NYC, New York, USA. Důležitá alba: Dave Van Ronk, Folksinger (Prestige 1963), Just Dave Van Ronk(Mercury 1964), Going Back to Brooklyn (Reckless 1985), Two Sides of Dave Van Ronk (Fantasy 2002). Písně, které stojí za to: Head Inspector, Honey Hair, Last Call, Blood Red Moon, Another Time & Place.
Rodák z Brooklynu už od mládí vstřebával velice rozdílné styly, od staromódních vícehlasů holičských kvartet přes gospel, blues a neworleanský jazz až po anglické balady a dramatické texty z pera Bertolda Brechta. Jako jeden z mála po legendárním Blind Williem McTellovi uměl na kytaru skvěle zahrát ragtime – Joplinův Maple Leaf Rag se stal jeho parádním číslem. Navzdory holandskému příjmení měl Dave Van Ronk převážně irské předky. Od devíti let vyrůstal ve čtvrti Queens, kde docházel do katolické školy pro děti irských rodičů Holy Child Jesus Catholic School. Před maturitou utekl k maríně a sloužil na obchodních lodích. S námořnickým plnovousem, který ho dělal o hodně starším, pak hrával na Manhattanu v jazzových kapelách. Získal si respekt jako možná první běloch interpretující černošské bluesové dvanáctky v podobě, jež se věrně podobala předválečným originálům. Jeho prvním nástrojem však byla tenorová banjola (banjo s dřevěným tělem v tvaru mandolíny).
Van Ronk měl charisma a byl nepřehlédnutelný. Brzy se stal nejvýraznější figurkou pohybující se v hudebním rejdišti zvaném Greenwich Village. Ne náhodou dostal přezdívku „starosta MacDougal Street“. Uznávali ho jak lidé stejně staří, tak i mladší publikum, které se na něj lepilo podobně jako na doyena folkového hnutí Petea Seegera. Na atmosféru četných setkání ve Van Ronkově bytě vzpomíná řada pozdějších hvězd v čele s Bobem Dylanem. Právě od Davea se Bobby naučil píseň The House Of The Rising Sun (Dům U Vycházejícího slunce). Když si pak skladbu osvojili britští Animals a udělali z ní beatový hit číslo 1, Van Ronk se na svého žáka právem naštval. Od té doby ji totiž nemohl na koncertech hrát, aniž by ho co chvíli někdo neobviňoval, že ji ukradl, ať už Dylanovi, nebo Eriku Burdonovi.
