Mark Spoelstra, vl. jm. Mark Warren Spoelstra, 30. 6. 1940, Kansas City, Missouri, USA – 25. 2. 2007, Pioneer, Kalifornie, USA. Důležitá alba: The Songs Of Mark Spoelstra With Twelve-String Guitar (Folkways 1963), Mark Spoelstra Recorded At Club 47 Inc. (Folkways 1963), Five & Twenty Questions (Elektra 1965), State Of Mind (Elektra 1966), Spoelstra (Columbia 1969). Písně, které stojí za to: Sugar Babe, Corrina Blues, Poor Boy, My Love Is Like A Dewdrop.
I kdyby Mark Spoelstra nenatočil devět sólových alb, do dějin amerického folku by vešel jako první významný hudební partner Boba Dylana. Rodák z Kansas City vyrůstal v kalifornském městě El Monte, kde začal v jedenácti letech brát první lekce hry na kytaru. Před lidmi poprvé vystupoval ve třinácti na jednom domácím mejdanu v San Marinu. Dalších pět let koketoval s tehdy módními jug bandy, kombinujícími lidovou muziku se skifflem a tradičním jazzem. Písničkářskou maturitu složil ve chvíli, kdy ve vyhlášeném hollywoodském klubu Ashgrove předskakoval legendární folkbluesové dvojici Sonny Terry & Brownie McGhee. Přes Berkeley se dostal do New Yorku, kde se ochomýtal kolem bohémského srdce Greenwich Village. Právě tady se zkraje roku 1961 seznámil s jistým Robertem Zimmermanem z Minnesoty, jenž si však v té době už říkal Bob Dylan. Ty dva svedl dohromady jejich společný kamarád Kevin Krown. Jen o pár dní dříve navštívil Bobby ve VA Hospital (Nemocnici zdravotní správy veteránů) v New Jersey svůj idol – krále toulavých zpěváků Woodyho Guthrieho, léta upoutaného na lůžko Huntingtonovou chorobou.
„Bob a Spoelstra si dali sraz v jednom z místních bufetů,“ líčí Dylanův životopisec Howard Sounes v knize Down The Highway. „Na ulici zrovna stánkař smažil italský párek s cibulí a vůně pronikala až do podniku, kde ti dva smutně srkali svou kávu. Byli tak švorc, že si jídlo nemohli dovolit, i když měli hlad jako vlci. Stejně jako Bob, i Spoelstra přijel na východ, aby se stal hvězdou. Původem z rodu kalifornských kvakerů, v New Yorku byl jen několik měsíců. Každé odpoledne hrával tzv. „ošatkové koncerty“ v Commons a Cafe Wha?, kde bylo zvykem nechat kolovat ošatku, do níž diváci házeli drobné. Nebylo to nic moc, ale bylo to víc, než Bob dostával jinde, a Kevin myslel, že by si Dylan mohl hraním s Markem Spoelstrou přilepšit.“
