Tradice písničkářů s kytarou je pro tvůrce stále přitažlivá. Pravda, ti mediálně nejnápadnější jsou spíše baviči s kytarou s repertoárem častušek. A i když nechci generalizovat a nikoho urážet, i všelidové bavičství má jistě svůj smysl, víte na první dobrou, co mám na mysli. Naštěstí se stále objevují také autoři s osobitou, neprvoplánovou poetikou. Patří k nim i melancholik (co se týče písní, o psychologickém profilu a temperamentu mi není nic známo) Jan Váňa. Jeho soustředění na skutečně básnický text je nejen sympatické, ale i zdařilé.
Za názvem alba, veršem vytrženým z písně V zahradě („na druhým břehu už vycházej lampy / a na Jordán dopadla tma“), nehledejme žádné biblické podobenství. Autor prostě pochází z Tábora a rád využívá lyrických popisů krajin, atmosfér a pocitů. Jejich prostřednictvím píše hlavně o sobě, nejde mu např. o společenské komentáře nebo vypichování „hlubokých pravd“. Ale zároveň volí témata nadčasová, se kterými se posluchači snadno ztotožní. Třeba stesk po rodném městě, podaný ovšem s vědomím, že hnízdo je třeba opustit a neidealizovat: „Doma prej letos napad sníh / teď po něm zbylo jenom bláto.“ Nebo introspekce v jedné z nejzdařilejších písní Kdo jsem: „Možná jen krev nočních ptáků ve špinavým saku / ulice slepý a střepy co slepit už nepůjdou / bolavý vzpomínky na blízký lidi / který tu nejsou a stejně je vidím…“
K nahrávání Váňa přizval producenta Prokopa Korba (alias badfocus), pohybujícího se na elektronické scéně, a pár muzikantů. Pro písně přesto zvolil nejpřirozenější aranžmá. Akustické, střídmé, jen lehce dobarvené elektronicky rozvlněným zvukem kytary či piana, kontrabasem či terénní nahrávkou v pozadí.
Osm vyrovnaných písní, záměrně kratší stopáž, hezký debut. Bude zajímavé sledovat, jestli se Váňa v budoucnu třeba oprostí od ich formy nebo půjde v sebezpytu ještě hlouběji. Zda utáhne i tematicky pestřejší materiál či obsáhlejší kolekci skladeb.