Jaromír Honzák: The Blues of a String Hanging in the Wind

Přivézt svou jazzovou tvorbu s kapelou k symbióze se symfonickým soundem je těžká disciplína, má-li dostát soudržnosti. Přeci jen je to vstup na území, kde v podstatě jazz není doma, partitura má větší váhu, improvizace má daná místa. Už při prvním poslechu díla basisty, skladatele a kapelníka Jaromíra Honzáka bylo zřejmé, že v této nahrávce si jazzu užiju hodně. Na celkovém vyznění má významný podíl orchestrace již zkušeného pianisty a skladatele Tomáše Sýkory, který s autorovým záměrem pečlivě vážil míru vstupů symfonického orchestru pražského rádia. Dlouhý název alba i skladeb jim dodává literární podtext. Po krátké klavírní introdukci pianisty Víta Křišťana, předznamenávající téma skladby By September, We  Are Usually Still Fresh, and So is the Air nás o názvem vyřčeném přesvědčí svěže rozjásaný sopránsaxofon Luboše Soukupa, komentovaný klavírem s vlastním sólem a příjemně modulovaným zvukem kytary Davida Dorůžky – skvělý začátek předznamenávající náladu celého díla. Závěr skladby zahustí krátký vstup smyčců. Jako chytání různých vesmírných modulací zní následující How Many Times a Do You Fly into Space? se zvonivým Rhodes Pianem a bručivými tóny hry smyčcem Honzákova basového sóla – v dravém závěru se přidávají v minimalistické frázi smyčce a vzrušující skladbu bez pauzy zklidňuje skladba  He Always Spent a Good Part of His Summer Dreaming by the Little Hitachi, skutečně nejzasněnější kvůli klarinetu Soukupa a kytaře Dorůžky. Melancholický minimalismus rozeznívají smyčce v krátké The Sight Made Their Heads Spin, So Is Still Hope. Intimní lyrikou zní klavír s basou a perkusemi, k nimž se pak přidá také Soukup v I Have to Think, So They Didn´t Disturb Him. Hudebně opulentní, zvukem i sóly, rytmem i úlohou symfoniků, téměř jedenáctiminutová And Now, the Blues, toto pozoruhodné album, živě natočené na koncertě v DOX+ loni v listopadu, uzavírá.