Rock Café zaplnili v sobotu 27. dubna lidé, kteří byli v roce 1991 u jeho počátků a kteří pomáhali utvářet podobu pražské scény druhé poloviny osmdesátých let. Křtila se tam deska skupiny Ayrobus. Jméno je sice nové, ale jde o nový projekt vedoucího Omnibusu Jaroslava Zajpta. Ten se vrátil na scénu po třiceti letech, 33 let poté, co stál s dalšími muzikanty u vzniku Rock Café, aby měly spřízněné kapely kde hrát. Název alba 66 pak odkazuje na Zajptův věk.
I když byl klub spojený především s nezávislou kytarovou scénou reprezentovanou Jižním Pólem, Čínskou čtvrtí a Toyen a vystupovala v ní i Extáze sv. Terezy, Omnibus nehrál vždycky takovouto hudbu. Věnoval se EBM i reggae. Když v něm působil Jaroslav Palát, experimentoval s industriálem. Většinu podob Omnibusu jsem v osmdesátých letech viděl naživo a křest Ayrobusu jsem si nemohl nechat uniknout. S Jardou jsem mluvil po koncertu v jeho zkušebně v garáži.
Proč ses po letech vrátil k hraní?
Protože jsem za covidu seděl a neměl co dělat. Když jsme se naposled potkali, tak u squashe, ale sportovat se za covidu nesmělo. Lidi se nesměli setkávat, sportovní centra byla zavřená. Taky jsem dělal reklamu, jenomže za mnou nikdo nechodil. Jak jsem tu seděl, tak koukám na jedinou kytaru, kterou jsem si nechal, SG které jsem kupoval v Rock Café. Tak jsem si začal brnkat. Pak jsem si říkal, že začnu skládat a dokupovat komponenty. Nestačí ti osm stop, tak si koupíš 24 stop, pak potřebuješ tohle a tamto. Nakonec jsem se divil, že s tím vším vlastně nikoho dalšího nepotřebuješ. To je na tom nejlepší.
Protože jsem přece jen dlouho hrál, tak se to posouvalo, až jsem si říkal – mám materiál na desku. Jenomže jsem neměl žádné velké zkušenosti s nahráváním. To, co jsem nahrál, jsem proto odnesl k Luboši Lauterbachovi, který má studio. On tam něco dohrával a potom to ve finále masteroval.
Ale na albu se podílelo víc lidí než jen Lauterbach, co hrával kromě Omnibusu v Diskrétním skoku. Byl mezi nimi kytarista bývalých HSB Petr Hrubeš.
S Petrem jsem hrál poslední koncert Omnibusu v Rock Café. V dubnu 1994. Ve třech jsme hráli takovej bigbít. Pak jsme třicet let nehráli. Petr je velmi šikovnej, má kapelu Bad Times Blues, špatná doba pro blues, hraje to výborně. Mně se líbí jeho kytara, tak jsem ji chtěl na nahrávce mít. Nahrál mi myslím tři skladby. Ale moc se nehrnul do živého hraní. Takže přišel Ota Mandelík, dal jsem mu svoje party, abych nemusel hrát, to je dřina.
I když Lauterbach a Mandelík hráli v Omnibusu, desku jsi nevydal pod jeho hlavičkou.
Nechtěl jsem, aby to bylo moc výrazně spojované s dřívějším Omnibusem, protože ten hrál různé styly a prošla jím spousta lidí. Ayrobus je od Ayro, což je moje přezdívka od Jaroslav. A bus představuje lidi, kteří nastoupí do tohoto busu. Není to stálé složení, proto jsou všichni na desce kromě mě napsaní jako hosté.
Slovo omnibus má víc významů, je to koktejl, nějaký porno klub v Americe, ale hlavně dostavník tažený koněm. Vždycky mi připadalo, že to pořád musím táhnout. To je nemoc, protože to už fungovalo samo.
Já myslel, že název byl dán dobou, když v sedmdesátých letech hrál Elektrobus.
To byl usku, a na křtu bohužel nebyl. Chodili jsme spolu na elektrotechnickou průmyslovku a začali jsme vyrábět různé elektrické nástroje, kvákadla a podobný blbosti, bylo to fajn. Já mám támhle z toho období desku, která se vydala (vinylové dvojalbum Israels / Rhythmus, na jedné desce jsou nahrávky s Dikanem, na druhé nahrávky v duchu EBM z kazety Rhythmus – pozn. aut.). Přijel chlapík z vydavatelství (Endless Illusion – pozn. aut.) a říkal, že na mě dostal tip, že mám nějaké nahrávky. Ve sklepě jsem našel pásky a on mi volal, že je vydá. Říkal jsem – dobrý. Povedlo se to, ale dneska to už nechci poslouchat. Ani nemám gramofon, ale pro sběratele to může mít nějakou cenu. Vypovídá to o době.
Je zvláštní, že kapela, kterou prošlo několik známých lidí, nevydala v devadesátých letech žádnou desku. V té době přitom vycházely desky skoro každému. Neříkej, že to nikoho nezajímalo.
Už mi volalo pár lidí, jestli nemám něco s Alešem nebo Jardou Palátem. Volal mi Roman Holý nebo bubeník z Monkey Business, abych nekecal, a chtěli nahrávky z té doby, že je to zajímalo. Já jsem je neměl, zmizely. A teď si představ, po spoustě let se mi ozval člověk, že něco má. Pošle mi to. Je z Karlových Varů a má dlouhý seznam kapel. Taky tam byl Petr Korál, ten málem dostal tři infarkty, co všechno má…
Taky jsi hrál v duu s Jirkou Křivkou hudbu trochu v duchu ambientu Roberta Frippa.
To byl Zakkurit. Z toho nemám vůbec žádnou nahrávku, vůbec si to nepamatuju. S Jirkou jsme se viděli po čtyřiceti letech na lavičce u metra. Kupoval jsem od něj snímač DiMarzio, ale o muzice jsme se nebavili. No a pak jsme se viděli až teď na křtu. Udělali jsme si selfie. Předtím jsme měli fotku z hajzlíku v Dejvicích.
Tehdy jsi myslím hrál na dvoukrkou kytaru.
Tu jsem vyměnil za auto do Německa. Měl jsem tam známé a zmínil jsem se o ní. Oni dělali do aut a já měl starý auto, tak jsme to nakonec vymysleli. Já jsem neprodělal, asi nikdo neprodělal. Taky jsem vyměnil starý nástroje po dědovi, protože děda hrál na pozoun, na tubu, flétny a hlavně na housle, na hally a další efekty. Dneska by to mělo samozřejmě jinou cenu, ale tehdy to bylo jinak.
Takže jsi z muzikantské rodiny?
Od pěti jsem chodil do houslí. Asi sedm let. V té době mě to nebavilo. Kdyby tam byly snímače a efekty, tak by to bylo jiné. Po sedmi letech jsem zdrhnul. Profesor Sedlák, ke kterému jsem chodil, jednou potkal moji mámu a říkal jí: „Ten váš Jára, proč už nechodí?“ Ona se divila: „Jak to, že nechodí?“ No, já jsem si vzal vždycky housle a šel jsem někam hrát fotbal. Na housle jsem už nedošel. Pak jsem si našel učitele na kytaru. Táta mi pak koupil první kytaru a první motorku. To bylo bezva. No a moje máma, které je 89 let, což je úžasný věk a pořád jí to pálí, mi před třemi měsíci řekla, že hrála na kontrabas v kostele. Když za ní jedu, hodně si povídáme o minulosti. A její sestra-dvojče hrála na varhany.
Děda hrál na pozoun, tubu a na housle. Pohřby a svatby. Měl čezetu sto padesátku, taky jsem si ji pořídil. Jednou jel někam hrát, ale nedojel, spadl, rozbil si držku a dorazil zmlácený, tubu pomačkanou, ale přišel. Byl to muzikant.
