Francouz Jérôme Chassagnard se pohybuje na hudební scéně více než tři dekády. Polovinu aktivního hudebního života vedl s kolegou Régisem Bailletem ambientně industriální duo Ab Ovo. Etapa dua vyvrcholila vydáním hudby k dokumentárnímu filmu The Gatekeepers, nominovanému na Oscara za nejlepší celovečerní dokument za rok 2013. Následně se Jérôme začal zaměřovat především na sólovou tvorbu. Postupně se tak vymanil z původního, přemýšlivě industriálního dolíku. Důkazem budiž i poslední sólová deska Tempus Fugit, kterou můžeme směle řadit do neoklasického ranku. Jenže hodit předkládanou hudbu do rance s tvorbou Ólafura Arnaldse nebo Maxe Richtera rozhodně nejde. Za prvé je předložených jedenáct skladeb primárně elektronických a za druhé, Chassagnard vkládá nenápadně do svých skladeb řadu glitchových, líně tanečních IDM prvků. Na desce si tak podávají ruku momenty blízké Boards Of Canada, Murcofovi nebo Banco de Gaia. Soustředěná, pozitivně působící hudba se zkrátka proměňuje nenápadně v čase. Jako by pozorovatel z vyvýšeného prostranství pozoroval své okolí dalekohledem, jednou zaostřil do rozeklaného, ve stínu schovaného údolí, podruhé zaměřil pozornost na nedaleko postavenou továrnu a potřetí zacílil na novotou zářící rozhlednu na protějším kopci. Mezi všemi body neleží velká vzdálenost, všechny spojují různě zakroucené cesty a pěšiny. Jérôme vybíral pro desku skladby složené v posledních osmi letech. Některé už předtím vyšly na singlech a EPčkách vydaných mezi lety 2018 a 2021, jiné slaví na recenzovaném nosiči svou premiéru. Nenucenost výsledného materiálu stírá mezi jednotlivými položkami jakékoliv rozdíly, a naopak dělá ze šestého dlouhohrajícího alba velmi kompaktní hudební výpověď. Tempus fugit je latinská fráze, kterou obvykle překládáme jako „čas letí“. V případě Jérôma Chassagnarda bychom mohli spíše zvolat, že zraje jako víno – ut vinum illud secula!