Joel Chadabe (1938–2021) proslul jako průkopník vývoje interaktivních hudebních systémů, propojování soudobé hudby s elektronikou, úzkou spoluprací s vynálezcem Robertem Moogem. Pod dohledem Chadabeho syna Bena vydaná kolekce Emergence ale nemá vypíchnout konkrétní témata či období tvorby, o to už se postaraly tituly Chabade & Moog (2017), Electronic Sounds (2017) nebo Dynamic Systems (2020). Bere si jiný, neméně zajímavý úkol. Vyhmátnout vývoj kompozičního modelu, jak ho popisoval samotný Chadabe: „Když se mě lidé ptají, co jako skladatel dělám, vysvětluji, že nekomponuji ‚kusy‘, ale ‚aktivity‘. ‚Kus‘, bez ohledu na jeho obsah, je konstrukce se začátkem a koncem, existuje nezávisle na posluchačích a v rámci svých vlastních časových ohraničení. Zatímco ‚aktivita‘ se odehrává podle způsobu, jakými ji lidé právě interpretují; ‚aktivita‘ tudíž probíhá v živoucím čase, a umění se tím blíží životu.“
Album obsahuje nově nahrané „aktivity“, s výjimkou záznamů Conversation Piece (2017) a One World 2 (2020), neb ty jsou prakticky recentní, dokládající různé periody Chabadeho tvorby. Řazené téměř chronologicky dle doby vzniku. Album zahajují zcela akustická dílka z roku 1967 jako Diversions For Two Pianos či Prelude To Naples (pro flétnu, klarinet, klavír, cello a dirigenta), jejichž partitury byly původně publikovány v časopise Source: Music Of The Avant Garde. Vývoj ‚aktivit‘ pokračuje např. přes Street Scene (1968, pro magnetofonový pás, syntezátor, recitátora Ferlinghettiho básně The Long Street a anglický roh), Settings For Spirituals (1976, natočeno nově s věhlasnou mezzosopranistkou Jeanette Blakeney) či Rhythms For Computer & Percussion (1981) až po zmíněná nedávná díla. Zdánlivě tak jde o album nesourodé už kvůli aranžmá a rozdílné v roli elektroniky. O to lépe ovšem vynikne Chadabeho naplněná snaha dosáhnout stejného živoucího, měnlivého hudebního dobrodružství rozličnými prostředky.