Londýn jede první moderní jazzovou ligu, na jihoafrické hudební scéně se odehrávají věci, že je nestačíte sledovat a Coldcut – Matt Black a Jonathan More alias zakladatelé Ninja Tune – neztrácejí tvůrčí dech. Nebaví-li vás chlápci, co navštíví Afriku, tváří se u toho, jako by se tam narodili, něco rychle natočí a výsledek doma orazítkují vlastním podpisem, nebojte, tohle není ten případ. Coldcut do Jižní Afriky přijeli na pozvání britské organizace In Place of War a knihovny Keleketla, interdisciplinárního uměleckého centra v Johannesburgu. Z přiloženého dokumentárního filmu navíc čiší, že to nejmenší, co pro zpěváky, radikální rapery Soundz of the South, kytaristu Sibusile Xaba, perkusistu Thabanga Tabaneho nebo DJ Mabheko udělali, je, že vnímali jejich přirozenou muzikálnost, zaktivizovanou potřebou vydat ze sebe všechno. Elektronikou obklopení Coldcut v tu chvíli přitom evidentně nemají páru o tom, koho v Londýně přiberou do party, a když na to dojde, postup vzájemného opylování se v ničem neliší od práce v Sowetu – skladby vyrůstají z jamování. Do natočených jihoafrických základů postupně nažhaveně vstupují absolutně úžasný Tony Allen, Kutiho klávesista Dele Sosimi, saxofonisté Shabaka Hutchings a Tamar Osborn nebo turntablista DeeJay Random.
Pojmenovat tuto expanzivní elektro-akusticko-funky-hip hopovou fúzi není vůbec snadné, a když se to vezme kolem a kolem, vlastně ani nutné; stačit by mělo, že všechno neúprosně rotuje okolo afrobeatu, (s dechy se přidávají newyorští Antibalas), jihoafrického výkladu jazzu, elektrotanečních beatů gqomu a potřeby protestně si pořádně dupnout. Ve skladbě Freedom Groove se rytmicky vyřítili naproti naštvanému kazatelství hostujících amerických raperů The Watts Prophets a v Papua Merdeka vyjádřili se zpívajícím aktivistou Benny Wendou podporu svobody Západní Papuy. Tady se Allen naprosto překonává, a nejen za to dej mu africký Pánbůh věčnou slávu.