Kusy Entry One až Entry Six v tonáži od čtyř po devět a půl minuty jsou zde předloženy v deníkových hudebně elevačních zápiscích, zpřítomněných divých vizí tohohle „ryze“ akustického tria, s „víceryze“ elektrickými-elektronickými zbraněmi. Německý válečník Harald Kimmig obsluhuje elektrické housle a elektroniku, dva švýcarští spolubojovníci Daniel Studer s elekrifikovaným kontrabasem a Alfred Zimmerlin s elektrickým violoncellem a podpůrnou elektronikou jsou dobře sehraná parta, co má pro strach uděláno a svou kůži nedá zadarmo. Černý les, Forêt-Noire, Schwarzwald, zde v názvu Black Forest, je hornatá oblast s pramenem Dunaje na jihovýchodě Německa podél francouzské a švýcarské hranice se spoustou velkých stromů, která připomíná divoké části naší Šumavy. Název pochází z dob starodávných výbojů Římanů. Báli se temného lesa a jeho duchů, že za každým stromem číhá zlo.
Nestandardní smyčcové trio tu v deníkovém záznamu o šesti kapitolách dává zcela jasně najevo, že Římané nebyli daleko od pravdy ohledně strachů ze zlých přízraků. Oživlé entity neviditelných pánů Schwarzwaldu tu Kimmig, Studer & Zimmerlin vyvolávají svými v základě elementárními hudebními „slovy“, útržky, náznaky, které však akustickými nástroji zcela nevysloví a rychle je elektrifikovanými pomůckami (overdrive, distortion, wah-wah, flanger, starý dobrý booster atp.) zkreslí-ztemní-zděsí do neidentifikovaných zvuků/pazvuků, že za a) vás to nutká Černý les projít a prozkoumat, za b) zdaleka se tomuhle místu vyhnout. Je to zadumané a temné. Housle místy znějí jako metalově řezavá kytara, kontrabas dusá navzdor nezúčastněným bicím, cello vrže, skřípe a pak zahraje čistý harmonický kousek. V Entry Two slyšíte doom, v Entry Four pak třeba démony improvizačních kusů King Crimson konce 60. let včetně Frippovského řezavého kvílení à la Holstův let na Mars. Schwarzwaldský deník zní jako skutečné prohlášení o umělecké nezávislosti, kde je všechno možné.