Tohle se vážně povedlo. Kulturní úderka zvládá nořit se hlouběji k bluesovým spodním vodám rockové muziky, zpestřovat inspirační zdroje doslova ad absurdum a znít „nadmístně“, aniž by se odsekla od původní větve ze stromu brněnské rockové scény. Nejen funkem nabitou War Machine by klidně mohl hrát „autentický“ Američan (někdo jako G. Love například), zároveň nějak cítíme i moravské a bosenské geny muzikantů.
Když se klávesista Omer Blentić, zkušený hudebník s minulostí pedagoga Hudební akademie v Sarajevu a hráče Sarajevské filharmonie (a v současnosti také spolupracovník Band Of Heysek), jemně pustí do klasicizující variace Dick De Bach, nepůsobí to jako pěst na oko. Přestože album jinak nesou povětšinou punk-bluesové či garážově nakřáplé výlevy energie. I nečekaná cembalová dohra po posledním hlučném refrénu My Inside World vlastně zní zcela přirozeně.
