Lábek je plzeňský písničkář, což je hodně nepřesné. Naživo sice člověk může slyšet v publiku překvapené poznámky typu „To je nějaký Kryl nebo co?“, ale stejně tak vidět diváky tančit na něj jako na punkovou kapelu. Jeho koncerty vynikají expresivním projevem a zvukem kytary, elektronicky obohaceným smyčkami.
Je pravda, že hraješ na kytaru nalezenou u popelnic?
To je pravda. Tu kytaru jsem nenašel já, ale kamarád, když šel v noci po Plzni z hospody a u nějaké večerky u kontejneru stála opřená i s futrálem. On to vyhodnotil tak, že ji nikdo nechce, i když já si tím nejsem dodnes jistý. Několik let ležela u něj doma, protože na nic nehraje. Pak mi ji dal.
Hrál jsi už předtím, než ses pustil do sólové dráhy?
Od nějakých patnácti, na gymplu jsme měli s kámošema v Karlových Varech punkovou kapelu Velkochov laboratorních zvířat. Byla to taková jako že sranda, ale tři roky jsme hráli, v letech 1998–2001, než všichni zmizeli na vysoký školy. Trošku mi chybělo, když to skončilo.
Tam jsi i skládal?
Jo, s kamarádem jsme se dělili o to, kdo vymyslí písničky, ale frontman byl kamarád, taky Ondřej, a já se trochu schovával za něj. Pak jsem hrál nějakou dobu se švagrem, který má v Praze balkánsko-akordeonovou kapelu Kadé chim, taky na kytaru, pak to zase nějak vyšumělo, potom jsem začal po nějakých peripetiích hrát sám.
V jakém to bylo životním období?
Jsem z Varů, pak jsem strávil dva roky v Praze, kde jsem vždycky studoval semestr nějakou školu, než mě vyhodili. Posunul jsem se potom za svou tehdejší partnerkou do Plzně a tam jsem na nějaký čas zakotvil. Nakonec jsem vystudoval knižní kulturu na vznikající Fakultě umění a designu, sázel jsem knížky, a přes to jsem se dostal ke grafice, tím jsem se na volné noze živil. Pak jsem začal učit. Nebylo to období, kdy bych na tom byl osobně zrovna dobře. Tak jsem začal hrát.
Proč sólo?
Nikdy jsem si nedokázal představit, že bych měl hrát sám. Vždycky mi vyhovovalo schovávat se za kapelu. Jenže jsme se odstěhovali s tehdejší partnerkou na vesnici, měli jsme prvního syna, pak se to nějak rozsypalo, a já byl pořád tam. Úplně sociální člověk nejsem, takže pro mě bylo hodně těžké sehnat kapelu. Nakonec jsem si to skládal v podkroví do šuplíku.
Pak jsi s tím za někým šel?
Když se švagr rozváděl, tak jsem ty věci hrál u kamaráda, když jsme tam byli na jakémsi podpůrném terapeutickém sezení a seděli u táboráku. Tam jsem dostal první zpětnou vazbu. A byla pozitivní. Právě, že překvapivě pozitivní.
Už s krabičkami?
Ne, začal jsem jen
