„Úloha štatistu v zbytočnom filme/ dávno už nerobíš vlastne nič iné/ že s novou modlou niečo sa zmení! ty tomu po všetkých kopancoch veríš/ snažíš sa striasť psiu hlavu viny/ päť minút splínu – všetko po starom…“ PÄŤ MINÚT SPLÍNU
Kdyby se francouzští „prokletí“ básníci Baudelaire, Rimbaud a Verlaine narodili o sto let později a založili rockovou skupinu, zněla by její muzika asi nějak podobně jako nekompromisní tvorba slovenské formace ĹAHKÁ MÚZA. Hudba této pozoruhodné kapely důsledně vychází z hypnotizující velvetovské tradice a intelektuáIské dekadence Patti Smith, především však z raných (a nejradikálnějších) počátků Siouxsie And The Banshees a z katastrofismu Joy Division, který čiší ze syrového dvojalba Still. Ľahká múza znamená zároveň synonymum pro znepokojující nervní rock, k němuž by se jako poblouzněné videoklipy ideálně hodily provokující experimenty a uhrančivé, surrealistické filmové obrazy Juraje Jakubiska.
„Amputácia tvojich myšlienok/amputácia tvojho ja / amputácia tvojich myšlienok / amputácia tvojho človeka / operácia sa podarila…“ SCHIZOFÓNIA
Těžko uvěřit, že tak excentrická skupina pochází z nenápadné Diviacké Nové Vsi, ležící nedaleko Prievidze. Za dobu své činnosti Ĺahká múza vydala zatím tři demosnímky pod názvy: SCHIZOFÓNIA (1988), LIVE! (1989) a NEVINNOSŤ (1991), přičemž prostřední titul je koncertním, po technické stránce nepříliš kvalitním výběrem písní ze zbylých dvou kazet. (V současné době však údajně pracuje na dalším projektu.) Demosnímky jsou navíc obohaceny o kontrastní, velmi působivé textové brožurky s fotografiemi. Čtyřčlenná kapela je zahalena do záhadné, až sektářsky přísné anonymity – Schizofónii nahráli kromě zpěvačky, která si říká Gudrun Snake, ještě tři hudebníci se pseudonymy 677, German H. a Dr. K. S temnou a tajuplnou hudbou souvisí stejně pochmurná pódiová stylizace Ľahké múzy: Zejména Gudrun za mikrofonem důsledně zachovává sošnou image ledové sfingy.
„Zhrozené íudstvo sa ani nehrozí/ zmätok a chaos poriadkom sa zdál umrlčia lebka pred tvárou zbožnosti/ špina a krása sú navzájom spojené/upírie zuby zahryznuté do mrtvoly/ s výrazom strachu v milostnej polohe/ zopnuté ruky v najväčšej svátosti/ zabili večné dokonané je…“ PRÍLEŽITOSŤ
Schizofónia připomíná horrorovou vizi, jež drsně popisuje za pomoci pronikavé rockové hudby duševní kolaps a rozklížené mozkové pochody psychicky chorého člověka, který má „v hlavě mŕtvu žirafu“. Hlavní melodickou linku vytvářejí v podstatě vždy duté a klouzavé tóny basy, jež nevěstí nic dobrého. Temné basování ostře prosekávají sklepně znějící, jednoduché rytmické vzorce, jež znovu a znovu s magickou silou rozjíždějí fascinující a strhující kolotoč, který nelze zastavit. Do chmurné atmosféry drasticky zasahuje s chirurgickou přesností rezavá kytara. Ostrá jako jehly napíchané do mozku a vtíravá jako zvuk zubní vrtačky. Projev Gudrun Snake připomíná zmrazenou hysterii, když jakoby nezúčastněným hlasem spíš jen deklamuje své schizoidní představy a šokující zážitky.
„Žiletka s citom otvorila bránu /už o chvííu prekročíme prah / klesám na mysli a ty si sám / jediná možnost uniknút‘ bláznom/ tak sa připrav drž ma za ruku / noc navždy spojí naše telá…“ PREKROČIŤ PRAH
Přestože skladby na Schizofónii nejsou aranžérsky vybroušené, natožpak vyšperkované, působí záměrnou syrovostí velmi emotivně a až nečekaně vyváženě. Nejsou tu slabá místa. Písním nechybí ani napětí a gradace, ale ani rozmanitost. Ve dvou skladbách totiž nahrazují drásající kytaru chladné, stísňující a rovně držené tóny syntezátoru. Pomalé, pohřební tempo těchto skladeb jen umocňuje panující depresívní náladu bezmocnosti, zhroucení, zmaru i neschopnosti existující problémy řešit. „Závěrečným číslem programu“ je výtečné Rekviem plastických hláv, jež působí povzbudivě asi tak jako dopis na rozloučenou, který byl nalezen vedle oběšeného lana Curtise.
„Všetko čo potřebujeme je vraj láska / tak nám to hovoríte aby sme nes poznali/ že láska zomrela / S grimasou štastia snívat‘ o raji / príliš krutá daň za súkromný omyl / bože zmiluj sa…“ REKVIEM PLASTICKÝCH HLÁV
Následující kazetou Nevinnosť Ľahká múza dovedla svou provokující nonkonformitu až do krajnosti, připomínající satanské litanie Diamandy Galas. Již bez Germana H. vytvořila Ľahká múza sedm postindustriálnich hlukových kompozic, které nervydrásající monotónností a temnou surovostí vyvolávají pocity děsivého strachu a zrádné, zákeřné nejistoty. V „záhradách úzkosti“ číhá jen krutost, falešný soucit, smutek, žal a osamělost. Pro nevinnost tu už místo není…
„Len jeden ciel / na konci cesty / nezmyselného šialenstva existencie / tak, ako krysy / blížíme sa k smrti / k tej černej sestře věčnosti / kalich horkosti / pijeme až do dna…“ KALICH HORKOSTI
Snad s výjimkou „nejmelodičtější“ skladby Nevinnosť a zlověstných, hrůzných skřeků ozývajících se v epilogu Exces (jakási variace na Pure od Siouxsie And The Banshees) na kazetě dominují neměnný, až na samou hranici únosnosti odřený rytmus znásobený úhozy na kovové předměty, minimalistické elektronické hluky, připomínající zvuk cirkulárky a předramatizované, táhlé a rozléhající se parlandování Gudrun. Jako by se z ní stala pološílená diva, celebrující s řeznickým nožem v ruce okultistické mše na podivné seanci psychopatů.
„Na kaínom nebi zomreli hviezdy / a (Lidské maso ide na odbyt / umelá láska / z automatov šťastia / tiene na mozgoch / hláv zo zlata…“ ZATMENIE
Ľahká múza svou téměř šokujíci stylizaci, jež v sobě nezapře obdiv k DG 307, jako by naplňovala nápis na bráně pekla v Dantově Božské komedii: NADĚJE ZANECH, KDO MNOU UBÍRÁŠ SE! Vstupujeme s ní do „říše zatracenců“, kde každý má „bastardie znamenie“. Zároveň však posloucháme jeden z našich nejzajímavějších alternativních (a vpravdě kultovních) projektů přelomu 80. a 90. let. Nejedná se ovšem o nějaký zvrhlý vtip, ale o uchvacující a mrazivě vzrušující odkrývání pocitů člověka, který se ocitl na křižovatce schizofrenních představ, paranoidní lásky a skutečné sebevraždy.
„Pokrytecká něžnost‘ čo nás tak oslepila /je mizerná póza/ kradnúca naše srdcia /Zbal si svoju lásku / tých pár přebděných nocí / a vypadni z mojej hlavy. LÁSKA TANCUJE V NEKONEČNE
Ľahká múza – Dovidenia v pekle, priatelia
