Důvodů k rozpadu skupin najdete mraky, račte si vybrat. Aby někoho ale přestalo bavit donekonečna reagovat na rasisty, takže to raději zabalí, běžné rozhodně není. Skvělé dívčí americké písničkářské trio Lula Wiles mělo sice pro strach vždycky uděláno a na albech si bez bázně a hany podávalo Trumpa s Bezosem, na idioty řvoucí na něj večer co večer, co zpívající kontrabasistka Mali Obomsawin z indiánského národa Wabanaki dělá v „bělošské“ folkové hudbě, nakonec už nemělo sílu. Jakože fakt? Jo, fakt, ačkoliv to zní naprosto šíleně.
Jazz Mali vystudovala na Berklee College a jeho experimentálním formám se věnovala dávno před Lula Wiles, jen se o tom nevědělo. Debutem Sweet Tooth proto stále radikálnější aktivistka nejen překvapila, bývalé fanoušky tedy rozhodně, bez přehánění můžeme doslova mluvit o šoku; ne-li pořádném knokautu. Do směsi autorských a z archívu převzatých skladeb, terénních nahrávek a samplů hlasu předků totiž vpadlo až příliš naštvané frustrace vyjádřené během dvou natáčecích dnů tou nejčistší formou hudební svobody – freejazzem.
Její manifest zahrnuje chaos, vztek a zvukový vesmír vymykající se veškerým konvencím. „Jde o hudbu indiánského vzdoru a odraz toho, čím jsme si prošli. Hudbu v naprostém rozporu se západními stereotypy, které zdůrazňují, že indiánské kultury zůstaly uvězněné v čase,“ vysvětlila své pojetí Mali, doprovázená výtečnou jazzovou kapelou, ve které uši nespustíte z kornetisty Taylora Ho Bynuma, kytaristky Miriam Elhajli a basklarinetistky Allison Burik. Hlavně ve skladbě Wawasint8da – adaptaci jezuitské náboženské písně z 19. století za účelem misionářských snah přeložené do jazyka wabanaki a doplněné starobylou smuteční písní Wabanků. Vypráví příběh o Ježíšově sestoupení do pekla, aby osvobodil indiánské duše, které zemřely mimo katolickou víru. Tím se vysvětluje, proč hudebně Mali hlásá oheň a síru. A nejvíc v závěrečné jedenáctiminutové Blood Quantum nazvané podle stále platného kontroverzního zákona o nutném podílu indiánské krve.