Navzdory faktu, že nám Marie Puttnerová přeje názvem alba hebrejsky „Dobrou noc“, nenabízí idylickou uspávanku. Byť jedním z témat písní dvojnásobné mámy je i vztah matky a dětí, a i na tu ukolébavku nakonec dojde. Hudba naopak provokuje k napjaté pozornosti, kvůli které, míněno v tom nejlepším smyslu, nebudeme moci usnout. Zpěvačka ostatně vysvětlila, že ono „dobrou noc“ je zároveň zbožným přáním, niternou tužbou. Aby nastávající noc byla opravdu dobrá, bezpečná. Výborný název pro cyklus písní často tísnivých („už do lásky vysvlečené identity zvoní před klekáním hrana“, zpívá se ve skladbě Milá), ale v celkovém poselství nadějeplných.
Pokud jsme zatím Marii Puttnerovou vnímali jako výtečnou interpretku v cizích službách, ať už šlo o Cymbelín, Jablkoň nebo Zvíře jménem Podzim, zralý a dotažený albový debut tohle zaškatulkování zásadně a krásně nabourává. Máme tu osobitou sólistku s hotovým názorem. Puttnerová možná není plodná autorka, ale když napíše vlastní písně (Milá, Krajinou), netrpí začátečnickými chybami. A když interpretuje hudbu Luboše Soukupa (Laila tov), Jakuba Königa a Martina Nováka (Píseň o domově) nebo upravuje lidový nápěv (Hajú), je jí každá nota bytostně vlastní, jako kdyby si ji komponovala na tělo. Totéž platí pro každé slovo textů Vlastimila Třešňáka či dvou zhudebněných básní Jana Zahradníčka, utýraného v komunistickém žaláři. I nejdramatičtější verše přitom Puttnerová podává elegantně a ladně, prosté nejmenších náznaků pěveckého dryáčnictví: „Chandra to je moje mana / dar darů shora / a zpije mě do němot,“ (Chandra, Třešňák). I humor, nadsázka a expresivita tu jsou elegantní a vznosné (Baroneta Prášila). A ke všem náladovým odstínům má Puttnerová pestrou paletu hlasových barev a technik.
Instrumentace působí stejně vynalézavě a netuctově jako zpěv. Což se ostatně dalo čekat jak od producenta Eddieho Stevense, citlivě vyvažujícího poměr analogových (klavír, hammondky, moog) a číslicových vstupů, tak od stálých spoluhráčů Puttnerové. Na zpěvačku dokonale napojený muzikantský i životní partner Martin Novák (Druhá tráva, Jaromír Honzák, David Dorůžka) není jen výtečným bubeníkem, ale i vynalézavým kytaristou (a k tomu houslistou atd.). Základ aranžmá tvoří právě zechované, efektované předivo kytar Martina Nováka a Petra Uviry (Ladě, hrával s Jitkou Šuranskou blahé paměti), nad kterým má hlas zpěvačky spoustu prostoru k přehledným liniím i drobnohlednému „vyšívání“. V převládající jemnosti aranžérské příze o to více vyniknou vygradované pasáže (Pozdrav) a kontrasty dynamiky (Chandra). Nejlepší na tom je, že album nenese zvukové odrazy předchozích působišť Puttnerové (a to i navzdory autorskému příspěvku Jakuba Königa), ale vypovídá o osobitosti zpěvačky.
Teprve když posluchač důkladně vstřebá všechny dominanty i detaily alba, nejlépe opakovaně, dopřeje mu hudba dobrou noc. „A krůpěj z trnové koruny / přinese babí léto / na vlasech třaslice. Laila tov, Sáro.“