Markéta Zdeňková nehází na třetím (druhém „plnokapelovém“) albu silácké pózy jako ze sociálních sítí. Titul je lehce ironický, nebo to tak aspoň vnímám. V textech se autorka nesnaží být za každou cenu #silnouzenou, co si lže do kapsy, jak vše a za každých okolností skvěle zvládá: „Nahodí úsměv na instagram / už je zas #silnouzenou,“ zpívá v úvodní písni, kde ovšem pointu prozradí už název Ale moje srdce. Tedy, ne že by hrdinka nebyla „silnou ženou“ (v písních a příbězích, texty jistě mohou i nemusí být autobiografické), ale především je #zralouzenou. S písněmi tak mohou souznít osoby prožívající všemožná všední nedorozumění a slabosti (slyš uvolněné funky Abstinenční) i šťastné události (latinsky odlehčená balada Fialový květ). Výborná je i sebereflexe hrdinky a zároveň reflexe působení „okolí“ v jedné z nejsilnějších skladeb Divný věci. Verše „když jsem z tebou, dělám divný věci / takový věci který nechci / mlátím dveřma a telefony pokládám“ se tu bezvadně pojí s hudbou a feelingem. Ačkoliv je totiž v písních kladen důraz na neprvoplánovou hudbu, vynalézavá aranžmá a technicky brilantní zpěv, texty u písničkářky hodné toho označení nejsou křížovkářské, ale o něčem důležitém.
Markéta Zdeňková ráda přiznává vliv Zuzany Navarové i Joni Mitchell. Odkaz prvně jmenované můžeme vnímat třeba za svižnými latinskými inspiracemi (slyš song Jen tak), ale i promícháním hlubokého citového prožitku se zdravě shazujícím nadhledem. A té druhé jaksi plošně. Třeba v prolnutí písničkářství s jazzem.
MarZ pochopitelně není jen Zdeňková. Sžitá kapela výrazných osobností k originalitě písní přihazuje mnoho. Netuctovost, stejně jako na předchozích albech, zajišťuje už citlivě využitý trombon Štěpána Janouška, kdy třeba repetitivní motiv v písni Maják zní vážně jako jemný příboj na útesech. Ovšem důležití jsou všichni členové kvinteta. A třetí deska MarZ je zase lepší než ta skvělá předchozí.