Stáli u zrodu hiphopového zázraku. Sami byli jeho zásadním akcelerátorem a i dnes jejich vydavatelství určuje budoucí kroky populární hudby. Ano, za kormidlem labelu už dávno nestojí otcové zakladatelé, legendární producent Rick Rubin ani impresário Russell Simmons, přesto je nám jasné, že tato zaoceánská narozeninová párty u příležitosti čtyř dekád fungování Def Jam Recordings bude mít opulentní podobu.
První krůčky dnešního oslavence neměly s hip hopem nic společného. To pouze hudební nadšenec, teenager Rick Rubin, před oslavou svých dvacátých narozenin vydyndal z rodičů obnos, aby si mohl vlastním nákladem vydat první singl vlastní garážově rockové kapely Hose. Jednalo se o první nosič vydavatelství Def Jam, distribuovaný v hnědém papírovém obalu opatřeném jednoduchými nálepkami. Nová role se kytaristovi čtveřice zalíbila (a s ním i tehdy rašící hiphopová hudba). O pár měsíců později byl student New York University představen o pět let staršímu Russellu Simmonsovi, který si již udělal jméno jako úspěšný manažer bratra Josepha Simmonse a jeho vlivné dvojice Run-DMC. Na první pohled nesourodá dvojice si padla do oka, stala se majiteli, hybnou pákou Def Jam Recordings, a zjednodušeně – „zbytek je historie“.
Def Jam přežil všechny své žánrové souputníky a často i největší rivaly. Nebylo to ovšem vždy snadné. První roky se přesto nesly ve znamení velkých úspěchů. Rick Rubin objevil a společně s Russellem následně upsal pod mladé vydavatelství takové hvězdy jako LL Cool J, Beastie Boys nebo Public Enemy. Především Beastie Boys, vycházející ze špinavě rockového podhoubí, zapůsobili jako beranidlo vydavatelství směrem mainstreamu. Přeci jen bílá trojka, která rap kombinovala s hlasitými kytarami, byla pro většinové publikum výrazně přístupnější atrakcí než žánrově čistější kolegové adorovaní téměř výhradně afroamerickou fanouškovskou základnou. Byl to nápad Rubinovy kamarádky Sue Cummingsové, redaktorky časopisu Spin, přizvat k natočení nové verze hardrockového hitu skupiny Aerosmith ze 70. let Walk This Way hip hopery Run-DMC. Dnes už víme, že z této spolupráce, úhelného kamene propojování rocku s hip hopem, profitovaly všechny strany. Run DMC procpali undergroundový hip hop na senzační třetí singlovou příčku Billboardu, Aerosmith díky spojení s černou trojicí neskutečně nakopli druhou etapu svého fungování, a vydavatelství vedle zisků jen podtrhlo svou pozici hybatele hudební historie. Russell Simmons úspěšné roky prodal i ve filmu Krush Groove, producent Rock Rubin byl rázem nejžádanějším žánrovým producentem (nejen muziky vydávané na Def Jam), do vydavatelství přizval i metalové Slayer, kteří zde vydali dvě dlouhohrající alba, a vypadalo to, že vše směřuje k zářivým zítřkům. Jenže zdání klame.
Rozdíly mezi Rickem a Russellem narůstaly a vyústily v roce 1988 v Rubinův odchod. Odstěhoval se do Los Angeles, kde obratem založil nové vydavatelství Def American Records, zatímco Simmons zůstal s Def Jam v New Yorku. V Los Angeles Rubin podepsal řadu rockových a heavy metalových kapel, včetně Danzig, Masters of Reality, Four Horsemen a Wolfsbane, stejně jako alternativní rockovou skupinu Jesus and Mary Chain nebo stand-up komika Andrewa Dice Claye. Přestože se Rubinova tvorba v této době soustředila hlavně na rock a metal, stále si udržel úzké spojení s rapem, podepsal smlouvu s Geto Boys a pokračoval ve spolupráci s Public Enemy, LL Cool J a Run-DMC. My ale přesuneme pozornost nazpět k Def Jam. Zatímco finanční problémy vydavatelství byly ve filmu Krush Groove pouze vypravěčskou licencí, label se do reálných finančních problémů dostal na začátku devadesátých let. A to přesto, že jeho koně jako EPMD, Onyx, Public Enemy nebo LL Cool J dosahovali pravidelně platinových prodejů. Problémem bylo přílišné obchodní rozkročení vydavatelství, které vedení nedokázalo zkrotit. Před krachem Def Jam zachránil major PolyGram Records, který koupil 50 procent celého vydavatelského domu a převzal kontrolu nad distribucí nahrávek labelu. Království Russella Simmonse bylo zachráněno. Možná i díky bezpečnému ukotvení Def Jam ve větvoví major se šéf vydavatelství rozhodl svou polovinu Def Jam v roce 1999 prodat, a to už tehdy existujícímu molochu Universal Music Group. Kdo tehdy ve vydavatelství působil? Velkou hvězdou se stal Jay-Z, především jeho album Blueprint je milníkem hiphopové historie. Ale i další zde vydávaná alba mají obrovský vliv nejen na urban hudbu. Vzpomenout můžeme na sbližování country a hip hopu v podání Ludacrise, novátorskou producentskou práci Kanye Westa nebo nové undergroundové impulzy, které s popovým impulzy spojil v sólové tvorbě člen Wu-Tang Clanu Ghostface Killah. Def Jam rostl, a to i díky novým sublabelům, které postupně založil. Def Soul Records se stal domovem soulových interpretů, Def Jam South „jižanských“ interpretů, jdoucích ve stopách Ludacrise. Vznikaly mezinárodní pobočky, které podchycovaly místní žánrové interprety, největší rozruch ale kolem sebe vyvolal sublabel Murda Inc., jehož šéf byl v roce 2003 chycen při vyšetřování praní špinavých peněz. O rok později se prezidentem Def Jam stal na tři roky slavný Jay-Z. Po jeho odchodu zavládlo v urban království jisté schizma. V roce 2012 se stal prezidentem Def Jam Joie Manda, který se v něho přeměnil z výkonného ředitele Warner Brothers. Jak ale sám po letech v rozhovoru přiznal: „Říkali mi prezident Def Jam, ale nezdálo se mi, že bych jím byl.“ Situace se uklidnila až v roce 2018 s příchodem Paula Rosenberga, Eminemova dlouholetého manažera. Dnes je jméno Def Jam součástí většiny poboček Universal Music na celém světě, včetně Česka i Slovenska (Sensey nebo SKiNNY BARBER). Ve světě jsou současnými protagonisty Def Jam třeba 2 Chainz, Big Sean, Buju Banton, Public Enemy, Jadakiss, Rihanna, nebo dokonce Justin Bieber. Tohle vydavatelství se stalo už dávno nedílnou součástí skládanky první ligy hudebního průmyslu. Plány na oslavy třicetin jsou zatím zahaleny tajemstvím. Je možné, že propuknou až v příštím roce, kdy vydavatelství vypustilo do světa své první hiphopové nahrávky. Do té doby můžete sledovat dění na stránkách www.defjam.com.