Na první pohled nenápadné vydavatelství Nonesuch Records slaví šest dekád fungování. Když se ale podíváme na jeho historii pořádně (což vzápětí učiníme), objevíme získanou Pulitzerovu cenu nebo řadu ocenění Grammy v kategoriích od alternativy přes klasickou hudbu, jazz, folk, world music až rock. Oslavy kulatin Nonesuch Records probíhají na mnoha místech Spojených států už od začátku roku a mají, stejně jako nahrávky vydavatelství, vysokou úroveň.
I za úspěchem Nonesuch Records najdeme velkou osobnost hudební historie. A to dokonce takovou, kterou už jsme v Mejdanu probírali v roce 2020. Tou osobností byl Jac Holzman, zakladatel vydavatelství Elektra Records, které vedl od roku 1950. V polovině šedesátých let to byl tento vydavatelský dům zaměřený na folkovou hudbu a pomalu začal mezi své řady přibírat první rockové interprety. I takový rozpuk byl ale Holzmanovi málo. A tak došlo v roce 1964 ke vzniku Nonesuch Records jako testovacího prostředí pro nové vydavatelské impulzy.
Pokud byste mysleli, že expanze zabrousí do rockových, jazzových nebo avantgardních vod, tak jste na omylu. Nový label byl zprvu určený pro import evropských nahrávek klasické hudby. Ty prodával na americkém trhu za 2,50 dolaru, to znamená za polovinu tehdejší obvyklé ceny. Aby ještě rychleji pronikl do povědomí zákazníků, přišel s novými způsob propagace a prodeje: výrazným firemním logem, zajímavými obaly gramodesek, ale především agresivnějšími obchodními praktikami, jako například s vlastními nabídkovými stojany umístěnými v obchodech s hudebními nosiči. Všechny tyto novinky přinesly labelu po finanční stránce profit, majiteli ale nedodaly potřebné impulzy. A tak ve spolupráci s tehdejší výkonnou ředitelkou Nonesuch Records, hudební producentkou a také skvělou koncertní pianistkou Terese Sterne přišlo vydavatelství nejprve s prvními nahrávkami elektronické hudby (např. Mortona Subotnicka nebo Charlese Wuorinena, jehož kolekce Time’s Encomium z roku 1969 získala o rok později pro label první Pulitzerovu cenu), následně v rámci série Nonesuch Explorer Series pak i terénní nahrávky muzicírování prostých hudebníků doslova z celého světa pod vedením terénního sběratele písní a muzikologa Davida Lewistona. Takto se už v sedmdesátých letech mezi širší veřejnost dostaly nahrávky lidové hudby z Bali (Gamelan Music – Ketjak: The Ramayana Monkey Chant), tibetské tantry (Tantras Of Gyütö: Mahakala), představení čínských hráčů na citeru (Spring Night On A Moonlit River (Music Of The Chinese Zither)) nebo japonských virtuózů na flétnu šakuhači (Shakuhachi, The Japanese Flute). Díky těmto prvním world music impulzům se západní posluchači mohli seznámit s takovými nástroji, jako s africkou mbirou, indonéským gallanem, autentickou hudební kulisou mexické fiesty nebo nefalšovanou irskou dudáckou kapelou.
První, výrazně progresivní etapa fungování vydavatelství končí výměnou dvou výrazných osobností na postu ředitele. Po Terese Sterne a krátké epizodě Keitha Holzmana dosedá na ředitelskou sesli v roce 1984 charismatický Robert Hurwitz. Ten si do vydavatelství přinesl velký balík zkušeností z tehdy už etablovaného labelu ECM Records. To on navázal na přetrženou world music sérii další podporou žánru, a to upisováním výrazných žánrových osobností napřímo. Tak se do rodiny Nonesuch postupně přidali Omara Moctar, nevidomé duo Amadou & Miriam nebo ostrá balkánská dechovka Taraf de Haidouks. Do toho, aby byla tato linka vydavatelství podtrhnuta, se pod distributorská křídla vydavatelství dostal britský progresivní label World Circuit producenta Nicka Golda. Kvůli tomuto spojení se postupně mezi širší veřejnost dostala jména jako Ali Farka Touré, Gipsy Kings nebo Buena Vista Social Club.
Vydavatelství i přes tyto progresivní spády nikdy nepřestalo podporovat i novátorské dění na poli klasiky. Label se postupně stal domovem pro řadu významných minimalistů v čele se Stevem Reichem, Johnem Adamsem nebo Philipem Glassem. Své místo v široké Nonesuch rodině našli i John Zorn nebo Kronos Quartet. Nečekaným hitem se v roce 1992 stalo vydání studiové nahrávky Symfonie No. 3 polského skladatele Henryka Góreckiho, kdy se prodeje zastavily až na neuvěřitelné metě jednoho milionu výlisků.
V devadesátých letech se náruč vydavatelství ještě více rozpřáhla, a to kvůli angažování Davida Bithera, senior viceprezidenta a generálního ředitele Elektra Records. Ten se v novém vydavatelství uvedl jako prozíravý talent skaut. A tak se pod hlavičkou Nonesuch Records brzy objevily takové muzikantské osobnosti jako country hvězda Emmylou Harris, písničkář Randy Newman, bluesové duo The Black Keys nebo stále vitální a nápady překypující David Byrne. Na čas do vybrané společnosti nakoukla i Iva Bittová, které vydavatelství vypravilo do světa album Solo. Ani v 21. století, v době krize prodeje fyzických nosičů, label neslevil ze své snahy o kultivaci hudebního prostředí. Tak byly logem Nonesuch Records označeny výrazné tituly Wilco, Laurie Anderson, Fleet Foxes, Brada Mehldaua nebo Joshuy Redmana. Počty získaných cen Grammy v různých kategoriích se už daly počítat do desítek. Vzpomeňme na soundtrackové úspěchy Stephena Sondheima nebo muzikálovou hvězdu Adama Guettela.
V roce 2017 Robert Hurwitz odešel z pozice generálního ředitele vydavatelství, aby svou pozici předal právě Davidu Bitherovi, který vede label do dnešních dnů. Vydavatelství, které je více než dvacet let součástí rodiny Warner Music, pojalo letošní oslavy šedesáti let fungování ve velkém stylu. Už od začátku roku probírá historii vydavatelství speciální podcastová série, slavné okamžiky Nonesuch připomnělo v březnu na festivalu Big Ears. Od začátku roku také label spustil výroční sérii reedic zásadních alb vydavatelství pojmenovanou Vinyl Me, Please. To není rozhodně vše. U příležitosti kulatin si můžete pořídit merch z limitované edice vydavatelství, label chystá další speciality (přednášky o hvězdách labelu, speciální večery a show, rozhlasový seriál nebo spolupráce s dalšími organizacemi), o kterých se prý ještě v následujících týdnech dozvíme. Nonesuch Records je příkladem vydavatelství, které se prosadilo sázkou na originalitu, progresivnost a kvalitu. I díky zázemí, ale především skrze vizionářské kroky svého vedení, si tyto atributy uchovalo i v dnešní době. Přejeme, ať si ideály, které byly stanoveny při založení vydavatelství před šesti dekádami, udrží i v budoucnu.