Vyšlechtit u příležitosti páně Němcových pět krát patnáctiny Jablko Ró byl nejen přirozený, ale i přínosný nápad. Nejde jen o to, že tu funguje personální průnik a kapely Jablkoň a Krajina Ró spojuje Němcova poetika, jak textová, tak hudební. Nevznikla totiž jen kolekce ve stylu jedna píseň víc fantaskně potrhle jablkoní, druhá víc poťouchle rockově róvská, ale spíše nová soudržná entita. Taková Ró-krajina plná Jablkoní. Malebná i ježatě spletitě trnitá. Plná překvapivých zákoutí, ale rozprostřená pod jedním trochu škodolibým sluncem, na jedné živné půdě.
Jestli něco vyčnívá, tak tím nejkrásnějším způsobem hostování gratulantky Ivy Bittové v písni Stvoření světa. Ona má zkrátka dar vynikat, ale zároveň nezastiňovat. I milé návštěvy Bittové navíc mají jablkoní minulost. A paní Ivě netradičně rocková naléhavost moc sluší. Osobité a vynikající jsou samozřejmě i dvorní zpěvačky Němcových kapel, současné i někdejší (Marie Puttnerová, Anna Břenková, Josefína Carvanová, Anna Duchaňová), které se zde sešly. Byť hlavní pěvecká role z logiky věci připadá oslavenci.
Aranžérsky je vše vychytané, propletené dohromady kytarou Tomáše Frolíka. Hudba je zároveň vstřícná i neotřelá, dar Němce a spol. odjakživa. Do čehož hází nezvyklé harmonie i další z hostů Michal Nejtek. Ale ze všeho nejlepší je typický Němcův třeskutý optimismus: „A potom nebude nic (…) / Jednou to zkrátka přijde / ani nevím proč jsem sem lez / když všechno to pokaždý končí / nahoře dole všude bez“ (5×15). Nebo: „Letěli jsme letěli a byli jsme už jen atomy / jako světlo jsme letěli a pomalu se ztráceli / letěli jsme letěli / a přitom jsme už nebyli“ (Atomy). Ne, neironizuju, myslím to zcela vážně, s tím humorně brutálním vědomím konečnosti se nějak veseleji žije.
Hezký dárek nám posluchačům ten pan Němec ke svým X krát patnáctinám nadělil… Hele, není to nějak naopak? Co mu dáme? Zaslouženou pozornost a ovace vestoje.