Autor nepatří k typickým návštěvníkům Mighty Sounds. Na těle nemá jedinou kérku a zdaleka víc sedí, než tančí a s vědomostmi by u festivalové subkultury zřejmě propadl. Nepředstírá, že dopředu znal většinu kapel: sice viděl hodně koncertů, z některých ale brzy utekl; a tam, kde zůstal, občas také tápal; zkoušet, co vydrží, ovšem nepřestával: ta nadoraz odehraná hudba a její povalující účinky na publikum ho přitahovaly. Účelem také nebylo dovzdělání, ale už podruhé pochopit, jak tenhle festival funguje, a užít si ho. Díky věku něco pamatuje, a tak mohl po dlouhých letech třeba srovnávat stav legendárních kapel, a přišlo mu, že jejich poslání jsou snad ještě potřebnější než kdysi; pokud jde o texty a postoje, tak rozhodně. Navíc to veteránům Bad Religion, Agnostic Front a Cock Sparrer fakt skvěle hrálo a zpívalo.
Tenhle festival je jednoznačně o energii, tady se nikdo ani náhodou necourá, i tak se znovu a znovu nestačíte divit, jak do toho všechny kapely dávají úplně všechno, přestože před nimi zpočátku kvůli přesunům stojí jen pár lidí; a když dorazí, šlápnou ještě víc na plyn. Další jistoty: rozesmátí lidé, slušnost, tolerance a pocit bezpečí. Proto znovu hodně dětí a celých rodin. Málokdo tu předbíhá, na koncertech do vás strká, a i když přece jenom, následuje omluva; i od těch nejdivočejších tanečníků s nohama nad zemí při koncertu mexických mariachi skáčkařů Panteón Rococó. Možná vám to přijde jako samozřejmost nebo malichernost, ale nikoliv pro někoho, kdo se na festivalech pohybuje většinu života, ale pořád ještě ne až tolik, kdo zná akcí, kde to tak hladce nefunguje, zatímco pro návštěvníky Mighty Sounds se to zdá být normou.
Tahle názorově pevná komunita se mezi sebou bezpochyby velmi dobře zná, takže kontakty mezi kapelami a publikem se navazují během vteřin. Na Jameson stage nemají mezi pódiem a lidmi ke všemu ani žádné zábrany, a přestože vás hned napadne, jestli z toho jako jinde nemůže koukat nějaký malér, během skvělého a rozparáděného koncertu Slim Cessna’s Auto Club, kdy oba „kazatelé“ strávili mezi lidmi víc času než na pódiu, ale obavy odpadnou. Všichni se směsí syrového alternativního country, gospelu, rockabilly a podivného blues baví a na nějaké voloviny nemají ani pomyšlení. Přijeli se rozparádit hudbou, a ne se drápat po muzikantech. I když na koncertu báječných italských celtic-punkerů The Rampled byste zpočátku za dámskou část publika upřenou pohledem na zpěváka ruku do ohně nedali. Dopadlo to ale dobře…
Na Mighty Sounds se moc
