Miroslav Gärtner zrovna nepatří k muzikantům, kteří mají potřebu na sebe upozorňovat. Dvakrát deset let tvořil s Lesíkem Hajdovským skupinu Manželé, ale novináři se vždy na všechno ptali rozšafného Lesíka. Nebyl jsem v tom výjimkou, taky jsem dělal rozhovory jen s Hajdovským. Loni mě nějak popadla chuť poslechnout si všechny nahrávky Manželů a uvědomil jsem si přitom, že jsem s Mirkem přes deset let nemluvil a nevím ani, jestli ještě pořád hraje. Lesík na něj telefonní číslo neměl, už spolu nehrají, ani spolu moc nemluví. A tu náhle vidím v poště Mirkův vzkaz, že natočil album vlastních skladeb, jestli bych si je nechtěl poslechnout. To album vzniklo pod hlavičkou skupiny Graabner, jmenuje se Bezčasí a podle mě je to jedna z nejlepších nahrávek, které u nás loni vyšly.
Jak vlastně vznikl název Graabner?
Grab je německy hrob, graben je rýt, kopat, dobývat. Také moje příjmení je německé. Přezdívka vznikla zkomolením všeho. Za mého mládí se rockeři a zaměstnanci Pohřební služby scházeli v hospodě Na Struze v Praze-Strašnicích. K těm prvním – a později i ke druhým – jsem patřil. Takže odtud moje přezdívka.
Bezčasí je artrocková deska – k tomuto stylu asi máš zvlášť blízko. Nebo se mýlím?
Art rock byl vždycky moje srdcovka, ať už to byli Genesis s Gabrielem, King Crimson, Gentle Giant apod. Tahle obliba pokračuje do současnosti v prog rocku – Porcupine Tree, Sons of Apollo, Transatlantic, Pain of Salvation apod. Ale poslouchám toho hromadu, vážnou hudbu, jazz; nejsem zas až tak vyhraněný.
Od roku 1975 jsi hrál ve skupině Marma. Jaký jste měli repertoár? Pořídili jste nějaké nahrávky?
Marmu jsme založili s bubeníkem Milanem Viplerem, který hraje v současnosti v kapele Benefit. Předtím jsme pod různými názvy (např. Atomové dudy, kde s námi zpíval Mirek Imrich z pozdějšího Abraxasu) vystupovali jen na všelijakých neoficiálních akcích. Marma byla zábavová kapela, ale s hudbou jsme to mysleli vážně. Repertoárem byl klasický rock – Deep Purple, Uriah Heep, BTO, Black Sabbath. Každou zábavu jsme ovšem začínali zhruba půlhodinovým setem složeným z písniček Kansas a Camel, které byly dost těžké na interpretaci. Lidi, kteří se přišli na tancovačky hlavně vlnit, popíjet a balit holky, z toho „umění“ moc nadšení nebyli. Naštěstí se vždycky našlo pár fajnšmekrů, kteří náročnou muziku ocenili. Záznamy jsme dělali, ale kde je tomu konec…
