Před sedmi lety tahle zvláštní divo-žena vstoupila se svým souputným osmnáctičlenným bandem do festivalového reje Mladí ladí jazz v Praze. Tehdy jakoby z nebe spadlá i z pekla vynořená kytaristka-kapelnice jela s vlnou druhého alba Of Monsters and Birds (2016) a výštipky debutu Failure in Wonderland (2012). Na mnichovské konzervatoři vystudovala hru na kytaru a tamtéž založila velekapelu, co naplnila její podivínsky zavrstvené kompozice. Čisté, jemné písničkářství a obří instrumentace à la jazzové big bandy snad stoleté i nedávně současné, ovoněné-zasmrádnuté pelem starých klasiků i třeba musica nova. Někde je slyšná dominanta rovnou bigband, jindy virtuózní chopinovský klavír, pak zas synkopiáno do barového jazzu zahulené putyky či kabaretu, autorčina kytara akustická nebo elektrika metalově řvoucí, kvilná v mezisólech, kdy se přetlačuje s trubači i hutnou rytmickou sekcí. A svým zpěvem.
Tři alba, tři různé polohy a hudební přístupy. První hodně lahodného jazzu a nebezpečných úhybek do i od tzv. vážné hudby. Druhé jako zjevení, že je možné cokoliv. Zrušení všech zajetých úzů o výše řečeném. Nedivno jejím odskokům ke scénické hudbě. A nové album zas hodně jinak. Z velké části. Hned od prvních taktů se 8 Prinzessinnen řítí, jako by po nich šel sám ďábel. Elektronický, rockový tepot překrývá vícero rytmů. Zatímco dechová sekce (čtyři trubky, čtyři trombony, flétna a pět saxofonů) i kytary bojují o protlačení melodiky, kapelnice svou vlastní melodií pěje nadšené verše o královských dcerách. Extatická energie Firebird je snad už přímo v pekle. Pak spustí šestidílnou Witches Brew. Ohromující momenty v mocné orchestraci až děsivě mahlerovsky monumentální i při veškeré složitosti střídají něhu subtilní písňové překrásy. Bezesporná kompoziční preciznost s intuicí a naprostou svobodou pracuje i s mimohudebními elementy. Čarosíla její hudby spočívá v tom, že navzdory ohromující hustotě nápadů zůstává přístupná.