Francouzské trio Muddy Gurdy si můžete pamatovat z Blues Alive 2022. Stálo na souhře charismatické zpěvačky a kytaristky Tii Gouttebel a hráče na niněru Gillese Chabenata, avšak neméně důležitý byl „třetí vzadu“, bubeník Marco Glomeau. V rozhovoru pro festivalový zpravodaj Tia líčila, jak po albech nahraných v Mississippi a ve střední Francii plánuje kapela natáčet další desku v Louisianě. Bohužel na jaře 2023 Glomeau ve svých 62 letech zemřel, a nejen natáčení desky, ale další existence jedinečné kapely byla ohrožena. Nakonec se však zbylí dva členové rozhodli v díle pokračovat s novým bubeníkem Fabricem Bonym a do kolébky jazzu a blues se vypravili. Natáčeli v šestičlenném týmu, sedmý (a podle něj se deska jmenuje) byl duch Marca Glomeaua. Album prý vzniklo za jeden týden. Na řadě zajímavých míst. Ve školní třídě s padesáti zpívajícími dětmi, na lodi, v místním klubu mezi štamgasty, na soukromé zahradě…
I když byla pro členy kapely smrt kolegy (a v případě zpěvačky i životního partnera) velkou ranou, album rozhodně nezačíná smutně. Otevírá je známá, a přitom nově zpracovaná Jambalaya Hanka Williamse, následovaná skočnou I Got Loaded a svižným gospelem Juré in the Morning, ve kterém repetitivní hra niněry koresponduje s opakujícím se textovým sloganem. Rytmicky – až rozjuchaně – naváže Morning Comes, jedna ze tří autorských písní na albu, a až s pátou Plain Gold Ring se dostaví zadumaná nálada. Ovšem i v ní zpěvačka naplno projevuje své emoce. Že se dá s bluesovou náladou spojit i francouzský text, dokládá další autorská píseň, Un pas vers toi, ta s dětským sborem. Dobře dopadla – opět i díky niněře – také úprava Louisiana Blues Muddyho Waterse. A přes osobně laděnou Laisser mon coeur, věnovanou zesnulému partnerovi, se Tia prozpívá k závěrečné repríze Plain Gold Ring. Píseň sice končí tiše a do ztracena, ale je z ní jasné, že hudba Muddy Gurdy, navzdory melancholickému závěru alba, je stále velmi živá.