Copak ve Státech, tam nejspíš úspěšnou černošskou spisovatelku a country skladatelku dobře znají, za to u nás to asi nebude tak horké a tím, že na obalu neuvádí interpretky skladeb naproti zájmu o svou hudbu také moc nejde. Ta jména totiž zvoní: Rhiannon Giddens, Leyla McCalla, Sunny War, Valerie June nebo Allison Russell.
„Měla bys ses vrátit tam, odkud jsi přišla. Tady pro tebe není místo,“ dostalo se Alici Randall po příjezdu do Nashvillu rady. Přišlo jí to prý tak nechutné, že se rozhodla do města country se přestěhovat a vzápětí se stát první černošskou autorkou singlu na vrcholu country hitparády. Vypráví o tom v současně vyšlé autobiografické knize My Black Country.
Hit XXX’s and OOO’s v roce 1994 nazpívala Trisha Yearwood, a když se k ní teď skladatelka s dcerou Caroline vrátila, ocitla se před problémem: „Když jsem své staré písně znovu poslouchala, frustrovalo mě, jak z nich všechno, co jsem se snažila z černého Jihu zachytit, zmizelo. Protože je nazpívali běloši, posluchači si navíc mysleli, že hrdinové mých písní jsou běloši. A tak jsem si začala představovat, jak by zněly, kdyby je nazpíval někdo, kdo vypadá jako já.“ To je jedna věc, druhá pak, že třeba skladbu The Ballad of Sally Anne o dívce, které po cestě z kostela manžela pověsili na strom, houslista Mark O’Connor kdysi proměnil v bluegrassovou odrhovačku. Ačkoliv Rhiannon Giddens převzala v textu slovo od slova, s banjem a hrozivým bubnováním skladbě vrátila původní smysl a producentka alba Ebonie Smith s použitím dechů pak zdůraznila, že k lynčování nedocházelo pouze v 19. století, vždyť Emmetta Tilla v Mississippi brutálně zavraždili v roce 1955.
Se skladbami napsanými z černošské perspektivy odzpívanými bělochy to zkrátka v minulosti neklaplo, a z naléhavého sdělení se občas stala obyčejná zábava. A pokud se na albu pustíte do srovnávání starých verzí s novými, zůstanete překvapeni, jak se z country cajdáků s hlasy černošských zpěvaček doprovázených ženskou kapelou najednou vylouply až k nevydržení mrazivě silné písně.