Milan Ohnisko má na svém kontě deset básnických sbírek, za Světlo v ráně získal roku 2017 ocenění Magnesia Litera. Je redaktorem na volné noze a zástupcem šéfredaktora obtýdeníku Tvar. Prvního února měla v kavárně Potrvá křest jeho nová sbírka Zuta a svlečena.
Proč jsi zvolil zrovna tenhle název? Co se názvů tvých knih týká, jsi v tom přeborník. Vepřo knedlo zlo, Azurové inferno, Mé erbovní zvíře je strom. Jeden název lepší než druhý.
Jednou jsem ve scrabblu vysázel na hrací plochu slovo zuta a moje partnerka, s níž tuhle hru často hrávám, se zakabonila: ať prý jí řeknu, jak bych takové slovo použil. „Zuta a svlečena,“ plácl jsem první, co mě napadlo. Uznala to – a já ještě téhož večera pochopil, že mám název pro sbírku, jejíž rukopis už kynul do finále, ale pořád postrádal název.
Tážeš se, proč zrovna tento, a ne jiný? Odpověď se nachází na 23. straně knihy.
Na obálce je výřez obrazu Milana Kunce. O něm jsem na internetu zvěděl, že v roce 1969 emigroval do Německa a jeho učitelem na düsseldorfské akademii byl Joseph Beyus. Vau! S Milanem Kuncem se znáš nějak blíž?
Nikoli s ním, ale s jeho dílem. Na jeho dosud poslední tuzemské výstavě v Galerii HYB4 v Kampusu Hybernská jsem byl několikrát a nemohl jsem se nabažit. Nicméně obraz Amor a Psyche, na který se ptáš, jsem na vlastní oči nikdy neviděl. Objevil jsem ho na webových stránkách Muzea umění v Olomouci, a byla to láska na první pohled. Sehnal jsem si na pana Kunce telefon a zavolal mu. Ač jsem ho vyrušil kdesi v zahraničí, ochotně souhlasil a vůbec nic za to nechtěl.
Jsem šťastný, že krajině Zuté a svlečené vizuálně korunuje právě Amor a Psyche a jeho autorovi jsem za to hluboce vděčný.
Když sbírku otevřeme, na straně 7 je dedikace Kamilu Bouškovi. Jak to tak přijde, že jsi sbírku věnoval básníkovi bezmála o generaci mladšímu? Bývá to přece naopak, že mladíci se vztahují ke kmetům.
Kamil Bouška je pro mě v podstatném slova smyslu směrodatný člověk. Jsou mi blízké jeho básně stejně jako jeho uvažování o poezii. Je pro mě nejen jedním z nejpozoruhodnějších soudobých tuzemských básníků, ale taky kamarád. A last but no least spiklenec se skvělým smyslem pro humor.
Listujme sbírkou dál. Báseň Poezie je věnovaná Zdeňku Volfovi. Vím, že se spolu znáte ještě z dob, kdy jsi pobýval v Brně. Pro mě je Volf pozoruhodný autor. Co mi řekneš o něm?
Zdeněk Volf je nejen slovutný brněnský katolický bard, ale rovněž lovec a sběrač krátkých básní. Uspořádal pozoruhodnou antologii Krátká báseň: pokus o doménu cz. Proto jsem mu věnoval právě tuhle báseň – má pouhé tři verše. Ve sbírce jsou nicméně básně ještě kratší, dvou- i jednoveršové.
