Trojčlenný projekt mnozí považují za nejvýraznější popkulturní vklad do starobylé súfijské hudební tradice posledních let. Po všech vydařených, ale i planých pokusech uchopit souhrn perské mystické poezie, extatických zpěvů a hypnotických rytmů se nad čerstvým počinem dojímají vlastně oprávněně: promyšlené propojení qawwali s moderními nástroji, západními harmoniemi a symfonickým orchestrem totiž zní opravdu úchvatně. A když na Celtic Connection v Glasgowě za doprovodu Royal Conservatoire of Scotland odehráli strhující skladbu Dam mast Qalandar proslavenou Nusratem Fatehem Alim Khanem, spustila se možná největší bouře nadšení letošního ročníku. Přenesená v živé verzi i na debutové album sestavené z dalších úspěšně představených skladeb.
Qawwali dnes zní z reklam a nikdo se neohlíží na to, že zpěváci nepocházejí z linie qawwalů ze 13. století. Londýnská rodačka s tamilskými kořeny Abi Sampa si od zubařské praxe nejprve odskočila do soutěže The Voice UK a než vynikající zpěvačka potkala indického skladatele a multiinstrumentalistu Rushila studujícího na Oxfordu, s qawwali do styku nepřišla; a on jen chvíli před ní. A tak jediným autentickým členem tria dýchajícím pro súfijskou tradici od mládí je hráč na tabla Amrit Dhuffer. Od roku 2020 na to šli postupně přes efektní videoklipy s vířícími derviši a koncerty s doprovodem komorních orchestrů a smíšených sborů. Rushilovy aranže vlastních nebo převzatých skladeb nejdou tzv. přes čáru, z qawwali i s lesem smyčců nedělá přepjatý doják pro nepoučené. A s klavírem podkresleným elektronikou i za situace, kdy housle naberou keltskou melodii, dokáže udržet qawwali kurs. Přestože Abi při zpěvu milostné poezie občas nakládá s hlasem hodně procítěně, laciné emoce z nás neždíme a jedním okem neustále sleduje rytmus party, jak se nazývá klasický a naprosto nezbytný soubor tleskajících zpěváků, hráčů na tabla a harmonium.
Kam tohle, řekněme post-qawwali, dojde, se uvidí. Na to, že ho čekají milióny posluchačů, si ale vsaďte.