Nové album Autofinger ukazuje, kam až se posunul DJ Petr Ferenc z Birds Build Nests Underground ve svých experimentech s mikrozvuky. Jeho projev je ještě minimalističtější, osou celé první půlky skladby je jen lehce se vlnící středobasový tón vytvářející tísnivou až hororovou atmosféru. Doplňují jej nejrůznější ruchy, lupance a škrábance a opakující se bublavě prdící zvuky či vzdálené cinkání i konkrétní zvuk, jako záznam odjíždějícího auta. Ty ještě více zdůrazňují až překvapující nervnost nahrávky s extrémně pomalým vývojem.
Autofinger ale není typická ambientní skladba, která se lehce mění, aniž by však někam směřovala, i když dlouho tak zpočátku působí. Před polovinou se středobasový tón začíná vytrácet, zato ruchů přibývá a ozvou se tupé mírně prskající údery přicházející střídavě z levé a pravé strany, které se proti sobě v čase posouvají. V dálce je opět doplňují vzdálené zvuky, mezi nimiž vynikají postupně sílící basové tóny piana, které postupně převáží a dají skladbě osudovost. Jak se údery postupně vytrácejí, doplní je další ruchy včetně jednoho evokujícího průjezd vlaku. V závěru pak piano doplňuje hodně pokroucené prskání, jehož zkreslený zvuk je velmi nepříjemný a dotváří zneklidňující kontrast k neúprosným tónům piana. Ferencovi se podařilo vytvořit ucelenou kompozici s jasným vývojem a silnou náladou, ve které zúročil své experimenty s lupanci, glitchi a smyčkami a obohatil je o další prvky. Přes extrémně pomalý vývoj neupadá do monotónnosti, i když by se místy sneslo pro kontrast zvýšit tempo vývoje. Přesto jde o jednu z jeho nejlepších nahrávek.
Phaerlag, 2015, 48:58